Při „úklidu“ souborů v počítači jsem objevil malou perlu. Část závěrečné práce mé dcery na lyceu, kde mimo jiné zaobírala ultraběhem a zrovna jde o část, kde oslovila známé české ultraběžce s otázkou: Co Vám přináší dlouhé běhy?
I když jde o 4 roky starý text, myslím, že jde o velmi povedený počin a vy si tak můžete přečíst odpovědi například Tomáše Čtveráka, Honzi Kempy nebo Zdeňka Hrušky. Nakonec jsem na otázky odpověděl i já. Je zajímavé si přečíst, co jsem před čtyřmi roky napsal a co jsem si myslel o ultraběhání.
Tak jdeme na to. Zde je citace části ze zmíněné závěrečné práce:
Proč ultraběh
„Zásadní je nutnost překonat to, co vám diktují instinkty.“
Když se řekne ultra, tak si představím bolest. Čirou bolest. Bolí vás kolena, bolí vás kotníky, vazy, hlava. Když se chcete rozejít kulháte, když chcete zastavit bodne vás v koleni. Hlava je chvílemi úplně prázdná, chvílemi vidíte vaši budoucnost bez nohou, které vám upadli a musíte zastavit abyste se ujistili, že je ještě máte. Soustředíte se na svůj krok a znovu vás to začne bolet. Soustředíte se na svůj dech a dýchat nemůžete. Snažíte se myslet na něco ze svého života a začne vám to připadat zatraceně těžké. Toužíte skončit a jít si lehnout do vyhřáté postele. Myšlenky střídá prázdno. Soustředíte se na jídlo na pití i když nechcete, musíte, víte že musíte, jinak bude konec.
Přes všechny bolesti a nepříjemnosti, které ultraběh přináší, přes veškerou fyzickou a psychickou námahu, přes časovou náročnost a diskomfort se v posledních letech zájem o ultraběh hojně rozrostl. Začalo se o něm mluvit v médiích, začalo se objevovat velké množství knih s touto tématikou. Vyrojilo se spoustu výzev a závodů, blogů, podcastů, komunit a běžeckých skupin. Dříve sport pro blázny, dnes populární životní styl. Co v ultraběhu všichni hledají? Potřebujeme najít novou formu meditace? Potřebujeme vystoupit z pohodlí dnešní společnosti a zažít opět jakýsi boj o život? Potřebujeme být něčím výjimeční? Položila jsem si tedy na začátek své práce dvě zásadní otázky. Proč lidé tedy ultra běh dělají? A co jim to přináší?
Sepsala jsem zprávu s dvěma základními otázkami a poslala je několika osobnostem českého ultraběhu.
- mojí otázkou bylo: Co Vám přináší dlouhé běhy?
- otázka byla: Proč jste s ultra začal/a? (Tuto otázku jsem zvolila, protože mě zajímala počáteční motivace, se kterou jsem se osobně na začátku mé práce potýkala. Zároveň jsem si při procházení knih a jiných materiálů všimla jakéhosi trendu. Mnoho lidí, kteří se do ultra pustili (obzvláště se to týká starších ročníků a lidí ze zahraničí) běhají ultra jako reakci na nějakou těžkou životní situaci. Jeden známý běžec za druhým měl vážnou nemoc, problémy s návykovými látkami, problémy v rodině, životní krizi, poruchy přijmu potravy či jakýkoli jiný problém. Zajímalo mě, jestli i v české ultraběžecké komunitě na tento trend narazím. Jestli je ultra jakousi bolestivě léčivou reakcí na bolest ať už psychickou nebo fyzickou.)
Rozhovory:
Tomáš Štverák
Už v patnácti letech běžel svůj první ultramaraton-Beskydskou sedmičku. V letošním roce vyhrál 100 miles of Istria a Pražskou stovku (https://tomstverak.cz/)
1.Co Vám přináší dlouhé běhy?
Dlouhé běhy mi přinášejí především pocit překonání sebe samého. Taky pocit štěstí, pocit výjimečnosti, ale třeba také pocit fyzické bolesti, která je svým způsobem příjemná. Na tuhle otázku se těžko zodpovídá, protože někomu, kdo to nikdy nezažil, se to těžko vysvětluje.
- Proč jste s ultra začal?
S ultra jsem začal, protože už od malička jsem hrával fotbal a házenou a vždy mi šly spíše vytrvalostní disciplíny než ty rychlostní. Jakmile jsem v házené dostával méně prostoru na hřišti, tak jsem se s taťkou rozhodli, že zkusíme B7 a ten nepopsatelný pocit v cíli vedl k tomu, že jsem se začal věnovat právě ultra běhu.
Marie Zelená
Ultraběžkyně specializující se na horské ultra s velkým převýšením. Vítězka B7 v letech 2016 a 2017. (https://www.scarpa.cz/info/marie-zelena/)
- Co Vám přináší dlouhé běhy?
Dlouhé běhy mě postupem času začaly přinášet specifickou svobodu. Možná díky rychlosti a poznání nových míst. Ale také svobodu fyzickou, kdy tělo ovládáte především jen a jen svou vlastní hlavou a vůli. Zároveň pro ně znamenají určitý způsob meditace. Zaměření na základní lidské potřeby a odproštění se od okolního světa a společnosti.
- Proč jste s ultra začala?
S ultra jsem začala především kvůli několikadenním náročným přechodům hor. Tedy hlavní důvod příprava fyzická a trénink hlavy spolu s možností rychlo poznání nových míst. Další přidané hodnoty v první otázce přicházely postupně.
Kateřina Kašparová
Učitelka matematiky a běžkyně. Jedním z jejích úspěchů je například Spartathlon (246 km) kde doběhla na druhém místě. Je také reprezentantka Čr v běhu na 100 km a 24 hodin (https://www.svetbehu.cz/autor/26129-katerina-kasparova/)
- Co Vám přináší dlouhé běhy?
Dlouhý běh je jako život, nedá se naplánovat, je nejistý, plný překvapení, jsou momenty, kdy tělo nemůže, momenty, kdy hlava pomůže a naopak. Dlouhý běh přináší neskutečné a krásné poznání sebe sama. Krom toho si vyčistíte hlavu a duši. A jdete hodně za hranice pohodlí
- Proč jste s ultra začala?
Protože mi běh baví a dlouhé tratě mi vždycky tak nějak „šly“ samy a byly blízké. Nechtěla jsem lámat rekordy, prostě jsem dělala, co mě baví.
Lukáš Kekrt
Pro mě speciální tázaný. Jeho výzva Zubatá ultra byla jednou z možností pro praktickou část. I když jsem nakonec zvolila jinou možnost do budoucna Zubatou určitě vyzkouším. (víc o výzvě www.zubata.cz). Lukáš mi odpověděl na obě mé otázky naráz:
S ultramaratonem jsem začal v 18 letech, což je pro tento sport poměrně netypické, neboť většina běžců této kategorie se věkově pohybuje výrazně výše. S odstupem času sleduji, že mé motivace na začátku jsou odlišné než současné. Tenkrát byla představa zdolat o kilometr více vzrušující záležitostí. Momentálně na ultra hledím mnohem více pragmatickým atletickým pohledem. Mou hlavní zálibou v tomto sportu je schopnost postarat se sám o sebe a poradit si v krizových situacích, které ultramaraton vždy v některou chvíli přinese, což mne osobnostně posiluje. Zároveň ve mne posiluje sebekázeň, se kterou zodpovědně přistupuji k přijímání kalorií, vody a dalších nezbytností. Nejdůležitějším faktorem je ovšem naprostá specifičnost každého závodu. Každý je, ať už vzhledem k profilu, terénu, podnebí, nebo jiným proměnným, zcela unikátní a podle toho je nutné v přípravě postupovat. Posledním důvodem je úžasná komunita přejících lidí.
Jan Kempa
Trenér, který zvládl trať Beskydské sedmičky (B7) proběhnout tam a zase zpět (necelých 200 km). Absolvoval například také 3×226 km triatlonu na podporu cvičení handicapovaných sportovců.
- Co Vám přináší dlouhé běhy?
Co mi přináší dlouhé běhy? Tak primárně jsem sportovec-hyperaktivní. Odjakživa jsem sportoval, dělal jsem jak dlouhé triatlony, tak krátké triatlony. Delší trať byla vždycky další výzva.
A co mi přináší? Unavím se. Nějak se prostě proběhnu. Nebudu tady filosofovat něco o tom, že poznání sama sebe-to se znám až moc dobře. Ale prostě mě to baví, jednoduše mě to prostě baví.
- Proč jste s ultra začal?
No a jak jsem s ultraběhy začal? Dělal jsem krátké triatlony, pak dlouhé triatlony. S věkem automaticky člověk ztrácí rychlost, a tak jsem začal přicházet do delších a delších věcí. Ono to i méně bolí. Ultra jde člověk na nějakých 60 % svého maxima, a když je závod krátký tak na 90 % svého Maxima. To bolí mnohem víc. V ultra si zvolíte tempo a běžíte. Samozřejmě překonáváte krize, ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že ty krize nejsou tak velké, jak jsou při krátkém závodě na dvě tři hodiny.
Zdeněk Hruška
věnuje se hlavně 100kilometrovým horským závodům. Letos si na konto připsal například druhé místo na Pražské stovce nebo vítězství na Jesenické stovce. (https://www.svetbehu.cz/bezec-tydne/zdenek-hruska/)
1.Co Vám přináší dlouhé běhy?
Pro mě je to nejspíš hlavně útěk od stereotypu a pohodlí normálního života. Baví mě hledat mé vlastní hranice, sáhnout si na dno, nevzdat se a jít dál. Dokázat si, že mnohdy zvládnu víc než bych si kdy dokázal představit.
2.Proč jste s ultra začal?
Před pár lety jsem vůbec netušil, že je něco takového možné, čeho všeho jsou lidé schopni. Četl jsem nějaké knihy, jako Born to Run a Eat and Run a říkal si, jaké to asi je, když člověk běží tak daleko, a tak dlouho, že už nemá z čeho brát, a přesto se rozhodne pokračovat. Jaké to je, když bolí celé tělo a hlava říká, že musíš zastavit, ale ty to neuděláš. Jednou jsem se přihlásil na Brněnský masakr, což je asi 60km běh v okolí Brna, a začal na něj trénovat. Po jeho dokončení se mi otevřely úplně nové obzory. Chtěl jsem víc. Chtěl jsem vědět, čeho všeho jsem schopen. Následně jsem začal hltat informace o běhu, o tréninku, o ultra. Začal jsem více trénovat a hlásit se na další a další závody. Poznával jsem komunitu, která je kolem tohoto sportu neobyčejně silná, semknutá, přívětivá, a o to více mě to všechno bavilo.
A zde jsou čtyři roky staré odpovědi a malé zamyšlení, které jsem tehdy k tmu přidal:
Michal Kudrna
Co Vám přináší dlouhé běhy?
Dlouhé běhy to je příběh a někdy několik příběhů. Když se jdeš proběhnout do parku nebo po městě, pět, deset kilometr, je to tak půl až hodina. Oblékneš se, vyběhneš a oběhneš svůj okruh, doma se člověk vysprchuje a za chvilku je po všem.
Ale ultra, to je několik hodin, celé odpoledne, celý den, někdy i déle. Za tu dobu, za ty hodiny strávené, většinou někde v přírodě, se může několikrát změnit počasí, běžec musí reagovat na únavu, sledovat trasu, starat se o pití a jídlo. Může přijít nějaká krize, třeba žaludek pozlobí a je třeba na to nějak reagovat. Navíc se krajina okolo tebe může několikrát změnit. Zkrátka je to hodně živé a pestré. A dokázat si, že to dotážeš, je další pozitivním bonusem.
Proč jste s ultra začal?
Spojilo se několik věcí a podmětů dohromady. Po zaběhnutí maratonu jsem hledal svou další osobní běžeckou výzvu a zde se nějaké ultra samo nabízí. Ultra je po maratonu další v pořadí. Čím více jsem se o ultra zajímal, vynořovali se mi různé příběhy běžců z ultra komunity, a to jak u nás, tak zejména v zahraničí. Je velmi motivující sledovat dokumenty a číst knihy o legendách jako jsou Scott Jurek, Anton Krupička, Courtney Dauwalter nebo Kilian Jornet a dalších. Hltal jsem jejich dobrodružství při běhu na těch nejprestižnějších ultra závodech ve světě. Nemám motivaci ani výkonnost běžet třeba Hard Rock 100 miles, ale proč si něco podobného nevyzkoušet v našich horách, že? Třetím dílkem do skládačky bylo mé osobní běžecké motto: Více poznat, více zažít. Běh je prostě skvělý prostředek pro prozkoumání krás naší země a často se při tom dá i něco zažít.
Myšlenka na závěr
Americký novinář a spisovatel Christopher McDougall, autor běžeckého bestselleru Born to run (Zrozeni k běhu) v recenzi na knihu Scotta Jurka Na Sever, kde Scott popisuje svůj „souboj“ s Appalačskou stezkou při jejím rekordním přeběhu, napsal:
„Čiré napětí, dobrodružství a inspirace.“ A na závěr dodal: „Příběh o tom, jak se ponořil do divočiny, aby si splnil sen, vám sevře srdce a zároveň vás okouzlí.“
Myslím, že v tom je vše o ultra. Ultra, ať již jde o sto kilometrový nebo stomílový závod v horách, Sparthatlon, případně o nějakou ultra výzvu nebo 24 hodinovku, v sobě vždy skrývá velký příběh, který samotnému běžci, ale i sledujícím, komunitě, fanouškům, rodinným příslušníkům jednotlivých běžců, přináší napětí a velké dobrodružství. Navíc přidává kupu inspirace pro okolí a motivaci závodníkům do dalšího tréninku. Je to něco, co musíte dělat celým srdce, co vás plně pohltí, ale zároveň v sobě najdete velkou pokoru k okolí a přírodě a poznáte lásku těch, kteří vás na té dlouhé cestě podporují.
A jak se na ultraběh díváte vy? Proč běháte?
Mohlo by se hodit – moje tipy na vybavení pro trailové běhání
Doporučuji, osobně vyzkoušeno: www.trailpoint.cz
Trailpoint, běžecká speciálka: boty, oblečení, doplňky. Využijte slevový kupón ⇒S kódem „KUDRNA5“ máte slevu 5% a to platí i na věci v akci nebo ve slevách.
