Celý rok jsem běhal jako o život. Doslova. Znáte to – honíte kilometry, těšíte se z každého nastoupaného metru v horách a cítíte se nepřemožitelní. Jenže pak přišel prosinec a s ním nekompromisní dvoutýdenní stopka. Bolest kolene mě donutila zastavit a udělat něco, co jsem dlouho odkládal: zamyslet se sám nad sebou.
Říkal jsem si: Něco musím změnit, nejde jen tupě běhat.
Když se podívám na svá čísla, vypadá to hezky. Ročně naběhám přes tři tisíce kilometrů, často v těžkém horském terénu, a snažím se i o rychlejší tréninky. Při takovém objemu jsem si bláhově myslel, že to stačí. Že běh je samospásný.
Jenže realita je jiná. Moje běžecká technika je, mírně řečeno, „podivná“ a mé tělo mi jasně řeklo, že už toho má dost. Při bližším zkoumání jsem našel řadu oblastí, kde jsem zoufale slabý. Pokud na nich nezapracuji, zranění se budou opakovat a sen o aktivním pohybu po padesátce se rozplyne.
Zjistil jsem tvrdou pravdu: Jen běhat nestačí.
Tohle je mých 5 Achillových pat, na kterých musím v příštím roce máknout.
Možná se v některých najdete i vy.
1. Spánek: Můj největší nepřítel
Spánek je naprostý základ regenerace. Můžete se po každém běhu hodinu válet na masážním válci, ale když se v noci kvalitně nevyspíte, je to k ničemu.
Tady mám největší rezervy. Spím velmi špatně a často se budím. I když naspím svých sedm až osm hodin, ráno často nejsem odpočinutý. Cítím, že nohy ani hlava nejsou v pohodě. Kvalitní spánek je základ nejen pro výkon, ale pro kompletní zdraví, a já ho trestuhodně zanedbávám.
2. Jídlo: Zrádné večerní uždibování
Pokud toužíte po dlouhodobém zdraví a výkonech, jídlo nemůžete ignorovat. Oblast výživy přímo při sportu mám relativně zmáklou – gely a doplňování energie při běhu mi jdou.
Můj problém je „normální“ život. Sice jím pravidelně (snídaně, svačina, oběd, večeře) a celkem zdravě, ale pak přijde večer. Po večeři začíná moje „království uždibování“. Sem tam kousek sýra, pak něco sladkého, pak zase slaného. Někdy i dvě, tři „drobnosti“.
Tohle večerní mlsání mimo systém je boj, který často prohrávám. A co hůř – má to přímý vliv na bod číslo jedna. Tělo místo odpočinku celou noc tráví.
3. & 4. Protahování a Mobilita: Jsem totální dřevo
Tyto dvě oblasti spojím, protože spolu úzce souvisí. Dobře uvolněné a pružné tělo je pojistka proti zranění. Každý má jiné dispozice, ale „něco“ by měl dělat každý.
Já? Já jsem pohybové dřevo. Naběhám toho sice mraky, ale jinak jsem zkrácený a nepružný. (O mých tanečních kreacích raději pomlčím). Projevuje se to na mém běžeckém stylu a mé neschopnosti ho trénovat – běžecká abeceda mi prostě nejde, rytmicky ani pohybově se do toho nemůžu dostat.
Mám malý rozsah pohybu a jsem hrozně zkrácený. Aktuálně jsem proto začal s posilováním celého těla se zaměřením na kotníky, kolena a kyčle. A ano, začal jsem se konečně poctivě protahovat.
5. Rozmanitost: Past jednostrannosti
Život má být pestrý a sport taky. My amatéři máme často sklony k jednostrannému zatěžování. Já rozhodně. Jenže tělo potřebuje různé impulzy, aby se rozvíjelo zdravě.
Jak jsem zmínil výše – nejde jen běhat. Běžec by měl část tréninku věnovat silovému cvičení. Skvělým doplňkem je plavání nebo kolo, kde zapojíte jiné svalové skupiny a ulevíte kloubům. Rozmanitost nejen chrání před zraněním, ale taky udržuje hlavu čerstvou, aby vás sport stále bavil.
Cesta je cíl
Toto bylo mých pět velkých nedostatků. Bolest kolene byla facka, kterou jsem potřeboval. V prosinci jsem začal s nápravou, ale čeká mě dlouhá cesta. Být aktivní po padesátce není „zadarmo“, ale je to ta nejlepší investice, jakou můžu udělat.
A co vy? Máte taky svou „tajnou“ slabinu, kterou při tréninku přehlížíte? Dejte mi vědět, napište mi na sockách, ať v tom nejsem sám.
Koukni také na články:
