Před rokem se z určité náladové konstelace zrodil nápad udělat tým a přihlásit se na 250 Český ráj. Uspěli jsme při přihlášení. Rok utekl. Vymysleli jsme akci #BolkaBeháProPetku, a stále běhali a trénovali. A najednou závod je tu …
Děkuji, děkujeme. To jsme rozhodně nečekali.
250 Českým rájem je za námi. 26. místo celkově s časem 22:06:54 a v průběhu tří měsíců, kdy jsme trénovali na Dvěstepadesátku se ve sbírce Bojovnice Peťka: příběh o síle a naději vybrali přes 62 tisíc korun. Úžasný! Děkujeme i za Peťku!
Chtěli jsme to běžet na pohodu, užít si to. Užívali jsme si to tak, že jsme oproti před startovnímu předpokladu zrychlili o více než hodinu.
Prostě jsme makali naplno, ale na pohodu
Neřešili jsme žádné trable. O tom kotníku nebudeme mluvit, jo? (více v kapitole Jak to vše probíhalo)
Spánek chyběl, síly ubývaly, propocené věci se v autech hromadily, přesto úsměv jsme z tváří neztratili. Byla to skvělá běžecká párty.
Andreo, Katko, Lucko, Davide, Petře, Petře a Vojto, moc děkuji! Bolka Běhá!
Díky organizátorům. Předvedli neskutečné nasazení. Trasa byla perfektně značená. Více než stovka organizátorů, dobrovolníků a jejich rodinných příslušníků zorganizovala úžasnou akci. Český ráj je nádherný a díky vám má i nádherný běžecký závod.
Díky Milane, Jirko, Mirku a všem dalším!
250 Český ráj, předstartovní foto
Jak to vše probíhalo
Vítejte u reportáže ze závodu 250 Český ráj
Před rokem se z určité náladové konstelace zrodil nápad udělat tým a přihlásit se na 250 Český ráj. Uspěli jsme při přihlášení. Rok utekl. Vymysleli jsme akci #BolkaBeháProPetku, a stále běhali a trénovali. A najednou, závod je tu.
Je týden do závodu a …
Trička s potiskem, týmové dresy, zatím nedorazily, ale prý už jsou hotové a v pondělí budou na cestě. S tričkama to byl docela porod. Nejdříve se zpozdil dodavatel, pak vybouchl dodavatel potisku a pak několik dalších tipů na potisk. Naštěstí se vše podařilo zrealizovat. Trika přišla v úterý. Mezitím jsme řešili ale závažnější problém. Jeden ze členů týmu, pro mě (ostatní prominou) ten nejdůležitější, má dcera, onemocněla. Angína a antibiotika ji vyřadila. Kde na rychlo sehnat osmého do party?
Všichni se aktivovali a začalo psaní zpráv a obvolávání kamarádů. V úterý večer, den před konečnou uzavírkou sestavy týmu, jsme ulovili Vojtu, který se, jak se později ukázalo, stal skvělou volbou a členem týmu.
Start
V pátek se scházíme v Sedmohorkách. Já ještě předtím byl dopoledne v práci, po poledni šel domů a začal jsem z přípravami, nahrál si trasy svých úseků do hodinek, zabalil a jelo se.
Startovali jsme až 18:48, tma a noc se tak rychle blížila.
Náš první běžec vyběhl na trasu a celý kolotoč předávek, běhů, komunikace s týmem, snahy o spánek, jídla, pití, snahu o regeneraci, setkávání s kamarády, se rozběhl na plno.
Na trase
David, Lucka, Vojta a já bylo první auto. Na Vyskeři nás střídalo auto č.2: Andrea, Katka, a dva Petrové. Přišlo mi, že vše klapalo, jak hodinky. Tým fungoval skvěle, komunikace jela, vzájemná motivace sršela nekonečnou silou mega vulkánu. Užíváme si to. Šli jsme do toho s cílem užít si to. Což se daří, navíc k tomu každý přidává neskutečné výkony. Brzy se předbíháme oproti předběžně stanovenému času. Každý předvádí parádní výkony.
Vše vydrží ve zběsilém tempu až do cíle v Sedmihorkách. Poslední etapu dokončuje Petr Jilg v epickém doběhu, když na trase ve Skaláku nechal poslední zbytky sil. Cloumají s námi emoce, dokázali jsme to. Jsme v cíli, a navíc ve skvělém čase.
Jak jsme slíbili: My vám ty medaile přivezeme. Tak se i stalo. Máme medaile, máme cílové foto. Máme bolavé nohy, ale zároveň krásný prožitek a srdce a duši plnou zážitků.
250 Český ráj, cílovka
Mé úseky
Já dostal „na starost“ úseky číslo 4, 10 a 20.Úsek číslo 4. Vyskeř – Vyskeř
Dopadlo to jako vždy. Přepálil jsem úvod. Viděl jsem před sebou dva běžce, dvě světýlka, protože jsem běžel už za tmy. A hnal se za nimi. Jedno světýlko jsem doběhl a předběhl, druhé mi uteklo. Naštěstí jsem přepálený start, respektive tempo vydržel skoro celý úsek, a byl z toho pěkný čas.Úsek číslo 10. Kost – Humprecht
Tentokrát hodně silnice a vzal jsem si špatné boty. Na louce za Kostí šlápl do nějakého rigolu a podvrknul jsem si nohu. Nohou projela bolest, ale mohl jsem pokračovat a běžel jsem dál. Po silnici to šlo celkem dobře, snažil jsem se držet tempo. Při seběhu do Oseku, po rozbité silničce sloužící jako cyklostezka, jsem opět trochu špatně došlápl, zase stejná noha. Boty, co jsem na tom úseku měl, byly při došlapu dost na nestabilní. Noha bolela, musel jsem z toho kopce, místo abych zařadil vyšší rychlost, zpomalit. Úsek jsem dokončil, ale o nohu, kotník, jsem měl strach. Po od krátkém spánku na Kozákově, noha stále bolela, při chůzi to docela bolelo a kulhal jsem, ale když jsem zkusil popoběhnout, jako zázrakem to šlo. Prostě jiný pohyb. Ale vyvstala otázka: Co dál? Vydržím další úsek? Což nebylo nic jiného, než úsek číslo 20, nejdelší v celém závodě. Nakonec jsem se rozhodl, že to dám. Nohu jsem namazal nějakým ozdravným mazadlem a spolknul jeden Ibubrufen dvoustovku. Bolest ustoupila. Ale začalo pršet, řekl bych až lejt. Vojta, na úseku přede mnou, promokl na kost a já čekal na startu, ani se. I nechtělo vystoupit z vyhřátého auta.Úsek č.20 Semily – Malá Skála
Vybíhám za deště, pořád leje. Po chodníku okolo paneláků v Semilech, přebíhám Jizeru a pak Riegrova stezka. Krásná turistická cesta podél Jizery. Úplné trailové porno. Bolest v noze zapomenuta, na nohou mám nové LaSportiva Prodigio, krásně drží i na mokru, skvěle se v nich čte terén, perfektní stabilita. Skáču z kamane na kámen. Je to nádhera, takhle si tu stezku proběhnout ve zběsilém tempu. Turisté uskakují na stramu, jeden z legrace skočí na strom, jako by chtěl utéct před medvědem, ostatní se smějí, až se za břicho popadají. Pak tempo po silnici do Železného Brodu a za ním zase do terénu. Přes kopec do Líšného. Déšť ustal, svlékám si protidešťovou bundu a ženu se po stezce dál. Malá Skála je tu. Zahýbám na most přes Jizeru, to je nádhera jak tě všichni pozbuzují. Na předávce to žije, já skoro mrtvý předávám pomyslný štafetový kolík Andree. Byl to sakra dlouhý úsek po tom všem. O to víc jsem rád za výkon, který jsem tam předvedl, tým jsem udržel ve hře o první třicítku. O umístění, o kterém jsme ani nesnili. Ale to jsou jen čísla, já vidím za tím vším jiné a důležitější věci a činy. A je to, proč také běhám. Zde je jeden jen jako to kolečko v hodinách, musí být celým soubor koleček, aby se to rozběhlo a vše fungovalo. Musí se to sejít. Mám to fungovalo. A pak už jen cílové radosti a zasloužený odpočinek. Tak to byl závod, nejkrásnější závod, 250 Český ráj. Zkusím to přihlásit znovu, tak se snad za rok uvidíme. Protože tohle mě baví, tady to mám rád. Díky Český ráji, díky kluci, co pořádáte, díky týme! Zde je jeden jen jako to kolečko v hodinách, musí být celým soubor koleček, aby se to rozběhlo a vše fungovalo. Mám to fungovalo. Komplet výsledkyzde: https://250cr.cz/results/rankingfinish.aspx Gratuluji všem, kteří to vše zvládli a všem, co byli na bedně! A díky všem běžeckým kamarádům, které jsem v Sedmihorkách potkal. Ahoj, uvidíme se zas někdy na nějakém závodě nebo na stezce, třeba zrovna v Českém ráji na trasách Trails 250. p.s.Adoptujte naše uběhnuté I vašich 250 korun pomůže. #BolkaBěhaProPetku https://www.donio.cz/bojovnice-petka#BolkaBeha #250cr #nejkrasnejsizavod #running #beh #behani #trailrunning
