Recenze knihy Cestou orla

20. 1. 2022

Připravte si něco k pití, kávu, čaj, víno, pivo, prostě cokoli, na co jste zvyklí, udělejte si pohodlí. Hotovo? Máte? Otevřete knihu a začtěte se. Tedy až si ji koupíte. Budete to vše při čtení potřebovat. Nejen, že se pravděpodobně nebude moci od čtení odtrhnout, protože i běhání může být dost napínavé. Tak vám bude při čtení dobrodružství 12Honzy na stezkách ultratrailů vysychat v puse, až si jen vzdáleně představíte, co vše a čím vším musel autor knihy Jan Hanousek na své Cestě Orla projít.

|

Na okruhu jednoho kilometru nebo jedné míle nepoznáte žádnou novou krajinu, když na něm ale budete kroužit 24 hodin, poznáte více sami sebe.

Jedním z impulsů, proč jsem začal před lety po čtyřicítce běhat, byla sázka s kamarády u piva, bylo to někdy na začátku listopadu a cílem byl Pražský půlmaraton. Tento impuls není moc unikátní, objevuje v řadě běžeckých příbězích. Podobně začala i běžecká cesta 12Honzy, on to ale na rozdíl ode mě a další dotáhl pořádně daleko. Nejen počtem naběhaných kilometrů, ale také prestiží závodů, které úspěšně zdolal. Zejména pak heroického výkonu při pokoření běžeckého ultra grand slamu.

O tom všem vypráví nová běžecká kniha Cestou Orla od Jana Hanouska, s běžeckou přezdívkou 12Honza, v knize také najdete její vysvětlení. Této přezdívce je také velmi povedeně přizpůsobená část grafiky této knihy.

Ano, Honzův příběh začíná v hospodě a při hecu s kamarády. Kluci to vzali dost z ostra, vše začalo při tequile.

|

Čisté rekreační ultra je bezpečný sport, a řekl bych, že vysloveně vhodný i pro usedlé otce od rodin.

Na začátku to možná nevypadalo, ale Honzu běhání docela pohltilo, zejména, když objevil kouzlo ultra, krásu dlouhého běhu. Krásu příběhu, který se dokáže během několika hodinových a celodenních běžeckých závodech, v horách, lesích, u nás, v Pyrenejích, ve Skalistých horách nebo jinde po světě, několikrát převrátit. Ale důležité je vždy vydržet, no někdy je vlastně nutné i skončit dřív.

Ty příběhy z jednotlivých závodů jsou často velmi dobrodružné a čtenáře opravdu pohltí. Běžecký příběh 12Honzy začal sázkou, následný rok úspěšně splněnou a pokračoval prvním ultra na Brdské stezce.

Jan čtenáře postupně provede po závodech u nás, v Pyrenejích, na Kanárech nebo v Itálii. Vše ale směřuje k velkému finále. Celou knihou se postupně táhne linka cesty za orlem a postupně nabírá na síle.

Cestou orla

Proč orel? Název knihy je velmi výstižný. Soška orla je symbolem a odměnou těm, kdo běžecký ultra grand slam dokončí.

Zároveň se v příběhu mihne Eddie Edwards ( The Eagle ), legendární britský skokan na lyžích. Proč zrovna Eddie a co má společného s ultra? Hele, nemohu hned vše prozradit, více najdete hned v úvodu knihy.

p

Grand Slam of Ultrarunning

Grand Slam of Ultrarunning je série čtyř stomílovek v USA: Western States, Vermont, Leadville a Wasatch Front, které je třeba dokončit v časovém limitě pro jednotlivý závod během jednoho roku. Vše vymyslel Fred Pilon z amerického časopisu UltraRunning Magazine.

https://grandslamofultrarunning.net/

Začít se dá v každém věku

Jan začal běhat ve 45 letech a podle popisu své běžecké kariéry, kterou čtenářům předkládá v knize Cesta orla, toho dokázal opravdu hodně a navíc si vše parádně užil.

V knize tak najdete popisy Janových důležitých závodů, řekl bych milníků v jeho běžecké kariéře, resp. na cestě za soškou orla.

Vše začíná, již výše zmíněnou, sázkou. Pražským půl maratonem a maratonem. Dál pokračuje líčením zážitků a strastí z prvního ultra v Brdech ( rok 2010 ). V knize ale běží čas velmi rychle, tak se můžeme velmi rychle přesunou od dva roky a blíže prozkoumat první Janovu běžeckou cestu do USA a seznámení s Běžícím stínem ( Vladimírem ) a první, dle knihy bych řekl, že osudovou, návštěvou Leadville, kde Jan dělal Vladimírovi spoluběžce na leadvillské stomílovce. Následuje první zaběhnuté americké ultra Zane Gray 50.

Následují dramatické zážitky z vlastního běhu na Leadville 100 v dalším roce a přes popis několika neúspěchů ( DNF ), i to k ultra neodmyslitelně patří, se vracíme ve vyprávění zpět do Evropy.

|

Nabídka piva a panáku na startu a na některých občerstvovacích stanicích si mě zcela získala.

Cesta orla začíná dostávat obrysy

Na mnoho ultra závodů je nutné splnit různé kvalifikační limity, tedy napřed zaběhnout podobnou vzdálenost na jiném závodě, který má k tomu certifikaci. Na mnoha závodech je také nutné nejen splnit tento limit, ale také zúčastnit se losování, protože je zde velký převis poptávky běžců nad nabídkou závodních míst.

S těmito zákoutími ultra běhu nás v knize Jan, také podrobně, seznámí, s podrobnějším zaměřením na americké ultra závody, které se běhají v rámci grand slamu.

Zde také, při každoroční snaze o splnění limitů na Western states 100, se začíná rodit myšlenka na ultra grand slam.

|

Ultra není o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme. Ale o tom, že se nevzdáme.

Grand Slam of Ultrarunning

Z anotace knihy již každý ví, jak vše dopadne, ale přesto se dá říci, že vyvrcholení knihy v podobě popisu čtyř závodů, čtyř rychle po sobě jdoucích stomílovek, je stejně napínavé jako závěry u severských detektivní thrillerů.

Mimochodem, pasáž s ošetřováním puchýřů na chodidlech, by měla být označena piktogramem: pozor násilí, brutální scéna.

Autor v každém závodě trpí jak zvíře, ale přes různé nepřízně a nástrahy, které mu trasy stomílovek, časové limity a limity jeho těla přináší, se s tím neskutečně pere.

Kniha tím parádně graduje.

Mé hodnocení

Velmi se mi líbí jednoduchá, přesto nápaditá grafika knihy. I když nejsem literární vědec, dovolím si knihu ohodnotit jako velmi čtivou, jejíž jednotlivé vyprávěné příběhy vás pohltí. Její jazyk je plynulý a dokáže navodit pocit dramatičnosti v mezních situacích při závodech, ale také vás pobavit. O obě situace není v knize nouze.

Knihu řadí vysoko ve své sbírce běžecké literatury a myslím, že zaslouženě se dá zařadit do běžeckého seznamu: Must read running book. Že žádný takový seznam nemáte? Nevadí, Cestou orla může být jednou z jeho prvních položek.

Pro začínající hobby ultraběžce je to skoro povinná četba. Poučí vás o tom, o čem ultra je, co vše můžete zažít a zároveň motivuje, protože ukazuje, čeho všeho je možné dosáhnout.

Mnohé také přesvědčí, že nestačí jen trénovat a pak se přihlásit na závod. Samozřejmě, pokud závodíte za humny, kousek v dojezdu od domu, možná tomu tak může být. Ale pokud svá běžecká dobrodružství chcete posunou na jiný level a vydat se dál, výš a hlavně za hranice, čeká vás také logistika, plánování ubytování a cest. To, jak přitom postupuje Jan, je v knize pěkně popsáno.

Velké plus knihy je také v tom, že gró se odehrává na slavných ultratrailech v USA. O nich se u nás moc nepíše a Jan dává v knize dost podrobně nahlédnou za kulisy těchto závodů.

Co v knize nenajdete

V knize nenajdete, jak 12Honza trénuje, nečekejte tak nějaké podrobné tréninkové plány. V knize nejsou ani podrobnosti o výbavě ( konkrétní značky bot, a podobně ) a ani podrobnější zmínky o cenách, tedy penězích, které to vše stojí ( cestování, ubytování, startovné, … ).

Myslím, že tyto informace, se ale ani k celkovému pojetí a vyznění knihy nehodí. Nejde o příručku jak běhat ultra traily v USA, ale popis příběhu Cestou orla. A to je zvládnuté více než dobře.

A třeba se někdo v budoucnu najde, kdo sepíše příručku: Jak uběhnout ultratrail v USA.

Od 12 Honzy je zde ale první a základní rada:

Nikdy to nevzdávejte!

|

Zapomeň na to, co se stalo, jak ti je, jak je to daleko. Až tam budeš, tak tam budeš. A ty tam budeš.

Anotace knihy

Z Prokopského údolí a brdských kopců přes Zane Grey 50 miles, Magredi Mountain Trail, Transgrancanarii, Rondu dels cims, Thames Path a The Kerry Way Ultra až k Western States, Vermontu, Leadville a Wasatch Front.

Na konci podzimu 2008 můj student Juraj oslavoval disertaci. Při jedné rundě tequilly přítomné vyzval, aby si připili, že všichni příští jaro poběží a dokončí půlmaraton. Nebyl to první přípitek toho večera, jaro nám připadalo strašně daleko a vůbec to celé v té bujaré atmosféře vypadalo jako dobrý nápad. Skoro jako vysvléknout se do naha a skočit mezi kaktusy. Nadšeně jsme souhlasili a navíc, naprosto logicky, jsme si v dalším kole připili, že v květnu následně uběhneme i maraton. Tím to pro mě všechno začalo… 

V téhle knize vyprávím svůj příběh o hledání „ultra“ a o cestě za jedním šíleným snem, který se šťastně naplnil zkraje podzimu roku 2019 dokončením americké série Grand Slam of Ultrarunning, čtyř stomílových ultramaratonů zaběhnutých během čtyř měsíců. Nemířím přitom jenom na ty, kteří o ultra sní, ale třeba ještě nesebrali odvahu. Chci dát nahlédnout do zákulisí i těm, jejichž blízcí už dalekým běhům propadli nebo pomalu propadají — manželkám, dětem, přátelům… Aby se dozvěděli, co se vlastně na tratích závodů děje, jaká jsou pravidla a jak je ultra komunita silná. A aby pochopili, že dorazit po závodě domů s nohama nadranc a žaludkem naruby, a přesto absolutně šťastný, nemusí být projevem bláznovství.

|

Když můžeš, běž, když nemůžeš běžet, jdi. Když nemůžeš jít, tak jdi stejně, ale hlavně brzo začni zase běhat.

Cestou orla

  • Autor: Jan Hanousek

  • Nakladatel: studio Stará škola v Borovanech

  • Počet stran: 256

  • Vydáno 1.12.2021

Jednotlivé, zde uvedené (zvýrazněné), citace jsou z této knihy, postupně je najdete na stranách 17, 18, 21, 76, 134 a 191.

 

p.s. Ten vousatý pán na fotce s Janem na titulní straně knihy je Gordy Ainsleigh, ano je to ten, co měl prsty v založení slavného závodu Western states 100. Více info například zde:

Podívejte se také na web Grand Slam of Ultrarunning, kde 12Honzu najdete na titulní fotce webu.

 

Děkuji z nakladatelství za zaslání knihy Cestou orla.

Přečtěte si také

Pin It on Pinterest

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Snažíme se poskytovat služby v co nejvyšší kvalitě, proto naše stránky využívají technologii cookies. Většina internetových prohlížečů je automaticky nastavena tak, aby byly soubory cookies příjímány. Změnu můžete provést v nastavení svého prohlížeče.

Zavřít