Vánoce se kvapem blíží, ale zima si vzala volno, předpověď počasí hlásí sice jen lehce nad nulou, ale polojasno.
– Co kdybysme v neděli vyrazili na výlet?
Na objevitelský výlet do skalního města Hruboskasko. Mám tam již delší dobu políčeno na jeden skalní útvar. A jsem velmi rád, že mohu své ženě ukázat místo a stezky, kde tak často běhám.
Večer před výletem jsem provedl kratší rešerži a našel na mapě pravděpodobné místo, kde by se tajemný skalní útvar s oknem nebo okem, jak kdo chce, mohl nacházet. Mám to tam okolo docela proběhané a turistické cesty a výhlídky v Hruboskalsku znám téměř nazpaměť, ale nyní je třeba zahnout ze značených turistických cest mezi skály a hledat, a koukat kolem sebe.
– Tady někde to musí být. Možná támhle nahoru? Obejdeme to ještě z druhé strany a uvidíme.
Na druhé straně skalního masivu končila cesta přímo u skály, šlo nástupní cestu pro lezce. Další cesta nás zavedla na malé prostranství mezi skalní věže. Skály se okolo nás tyčily do výšky, sem tam rostly borovice. Při pohledu k nebi se mezi pískovcovými věžemi a vetvemi borovic ukázala modrá obloha. Na sedmnáctého prosince bylo krásně.
– Vrátíme se a zkusíme tu cestu tam nahoru.
Stoupáme, stezka se klikatí do kopce, jednotlivé zákruty, serpentiny, jsou vyztuženy kládami. Je evidetní, že zde někdo chodí. Je to jen cesta pro horolezce? Blížíme se k cíli?
Přírodní schody? Ne, tyhle vytvořil člověk. Schod za schodem, zvednou hlavu vzhůru a …
-Jóó, to je ono, našli jsme to!
Zůstávám stát a jen koukám na tu přírodní nádheru. Oko ve skále. Z cesty to není vidět, musí se hledat, výjít mimo cestu, hledat. Pár chvil námahy a pak velký obdiv toho, co dokáže příroda vytvořit.
A já si mohu odšktnout ze seznamu Zajímavosti Českého ráje a tajná místa další položku.
Nádhera, co říkáte? Navíc, když do toho stále svítí slunce a jsem rád, že tu nejsem sám.
Rozhlížíme se okolo, prozkoumávám celé okolí. To místo má náboj, své genius loci.
Opatrně se jdu po římse podívat i na druhou stranu. Je ve stínu, díky tomu se z druhé strany osvícené skalní oko (okno) tváří, jak brána do pekla.
– Půjdeme ještě támhle na tu výhlídku. To je Janova vyhlídka, jedna z nejhezčích v celé oblasti Českého ráje. Ukážu ti, kde také běhám.
Přírodní schody střídají uměle vytvořené, železné a další vytvořené ze dřeva. Teď stoupáme po značené cestě. Vyhlídka se blíží.
– A jsme tady. To je krásný výhled. Podívej.
Kozákov je bez sněhu. Na začátku prosince sněhová kalamita, teď, po oblevě, sníh zmizel. Ani mezi skálami, ani na Kozákově, nejvyšším kopci Českého ráje.
Cestou k autu, na parkoviště v Pelešanech, se zastavíme u hradu Valdštejn.
Hrad Valdštejn, v době své největší slávy, před velkým požárem a později po opravách a za doby Albrechta z Valdštejna, musel být krásnou stavbou na krásném místě, navíc velmi rozlehlou.
Je postaven na okraji pískovcového skalního města, na třech skalních blocích, vznikl někdy kolem roku 1260. Jeho jednotlivé tři části spojily dřevěné mosty. Stavitelé využili jako materiálu i samotnou skálu, do které vyhloubili několik místností.
Hrad byl trvale obydlen do poloviny 16. století, kdy vyhořel. Později jej získal do vlastnictví Albrecht z Valdštejna. V 18. století byl přistavěn barokní kostelík a dva kamenné mosty, jeden z nich zdobí sochy světců. V 19. století změnily tvář hradu částečné novogotické úpravy.
Les v okolí vypadá spíše pozdně podzimně, jak kdyby byla půlka listopadu a ne těsně před Vánoci. Listí se díky slunci zbarvilo do bronzova.
Výprava byla úspěšná. Odměna, zasloužená, byla velmi povedená a chutná. Puku Bistro v Turnově je jistota.
Short video na mém youtube kanálu: youtube.com
Také rádi objevujete nová a skrytá místa mimo značené cesty? V Českém ráji jich je několik ….
Tak ahoj a zase někdy a někde na stezce.
