Vzbuď se a koukni se ven, je ráno, je ráno Anno,
Vzbuď se a koukni se ven,
Dnes bude nádhernej den, je ráno, je ráno Anno,
Dnes bude nádhernej den, 

 

Rádio právě hlásí sedm padesát,
Po zprávách o počasí měla bys už vstát. 

 

Když jsem vjížděl na dálnici a autem jsem se vydal na sever, najednou se mi vybavil straší šlágr od Vaška Neckáře. Akorát že, já, na rozdíl od Anny, nevstával až v sedm padesát, ale ve čtyři. Zprávy o počasí jsem stihl v pět v autě a byly příznivé. 

Ranní registrace a startovní výstřel v šest si žádá určité oběti. Takže ano, mobil, respektive budík v něm zacvrlikal ve čtyři. Snídaně, nastrkat připravené věci do batohu, obléknout se, projet si checklist: Co sebou na ultra a vyrazit. 

Dálnice na Liberec je po ránu prázdná. Motor spokojeně vrní, otáčky držím přiměřené, neženu to, lehce si hlídám spotřebu. Takhle nějak bych si také představoval svůj sobotní běh po Lužkách. Uvidíme, jak se mi bude dařit.

Autem se vezu na start Lužické 50 do Hrádku nad Nisou. 

Lužická 50 

Webovky akce říkají: 

Legendární turistický pochod  

– závod v srdci Lužických hor s více než padesátiletou tradicí 

Termín konání 7/5/2022  

AKCI POŘÁDÁ KLUB ČESKÝCH TURISTŮ HRÁDEK NAD NISOU 

Organizátoři připravili pět tras: pro běžce a turisty to jsou trasy 50, 35, 25 a 15 km, pro rodiny s dětmi měla trasa 8 km. V cíli je připravena pouťová zábava a občerstvení. 

Já se registruji na 50 km. Registrace probíhá hned vedle startovní brány. Rozhlížím se kolem sebe, zda neuvidím nějakou známou tvář. Ne, nikoho nepoznávám. Sám sobě si říkám, zda jsem to těmi kraťasy a krátkým tričkem nepřehnal. Všichni mají dlouhá trika nebo dokonce péřovky. Jako docela je po ránu kosa, ale předpověď je horoucí. Snad se rychle zahřeji během. 

Starosta provede chvilku po šesté startovní výstřel. Koukám, kdo vyběhne a kdo jde jako turista. Po výstřelu nikdo hned neběží. Ale jak zajde dav za roh, do ulice vedoucí z náměstí, postupně se pár jedinců rozběhne. Startovní pole je docela početné. Přecházím také do klusu, na dohled úvodní skupiny, potřebuji se rychle zahřát. To se povede cca po třech kilometrech. 

Úvodní skupinu ztrácím hned za Hrádkem, potřeboval jsem si odlehčit od nahromaděné tekutiny v močovém měchýři. Ale, ať se ženou, já se nenechám vybláznit, říkám si u německých hranic, lesu a prvnímu kopci na dohled.

Do startu je ještě deset minut, u startovní brány se to postupně zaplňuje.

Trasa závodu: Lužická 50    

Trasa Lužické 50 

Pořadatelé trasu L50 nasměrovali hned po startu do oblasti lesů a skal okolo německých městeček Kurort Oybin a Kurort Jonsdorf. Krásná část, určitě doporučuji k návštěvě, k výletu. Chvilkami jsem si mezi skalami připadal jako u nás v Českém ráji. 

Trasa má velmi pestrý profil, běží se nahoru dolů, po cestách, pěšinách, po schodech. Do toho je zakomponován výstup na Hvozd (749 m), kde je v první občerstvovací stanice. Německou část trasy a také tu více kopcovitou, zakončí výstup na Luž (793 m), nejvyšší vrchol Lužických hor, je cca v polovině trasy. 

Ne, že by ta druhá půlka byla po rovině, to rozhodně ne, ale kopce tam jsou přeci jen o něco menší a výstupy a sestupy kratší a mírnější. 

Z Luže se seběhne serpentinami dolů, kde u Chaty Luž je druhá občerstvovačka. Trasa dál pokračuje přes Horní Světlou, z kopce dolů, k vodní nádrži Naděje. Kousek za Antonínovým údolím by měla být třetí občerstvovačka. Následuje výstup na Jezevčí vrch a seběh do Heřmanic. Trasa se obtočí okolo kopce Sokol a stočí se do Petrovic, zde je poslední kontrolní a občerstvovací stanice. Do cíle je už jen pár kilometrů, samozřejmě přes Popovu skálu (565 m), tu nelze minout. A pak jen závěrečný seběh do cíle, který je ve sportovním areálu Dolní Sedlo. 

Na trase 

U obce Hartau trasa nás zavádí za hranici. Že jsme v jiné zemi, je poznat téměř na první pohled. Nechci být sebemrskač a nějak se ponižovat, ale hned je vidět rozdíl mezi ČR a Německem. Převládá pořádek, městečko je upravené a čisté. Většina trávníků je udržovaná, většina budov je opravena. 

Ale rychle zpět na trať. Louka, další městečko, les a jde se do prvního kopce. Už jsem plně zahřátý, řádně zadýchán a užívám si výhledy z první vyhlídky na trase, Töpfer (582 m). Začíná houpavý profil trasy, mezi skálami po lesních cestách. Tuto první část zakončí výstup na Hvozd a první občerstvovací stanice. 

Napiju se a vyběhnu si po schodem nahoru na vyhlídku u chaty Hochwaldbaude, s vrcholovým křížem. Sice ztrácím čas, soupeři utíkají, ale ten výhled na Lužické hory a Ještěd si nemohu nechat ujít. 

Hvoz, Vrcholový kříž a ranní výhledy

Po Hvozdu následují další cesty a stezky v lesích a mezi skálami. Tato oblast se mi moc libí, již jsem část prošel s dcerou v loni v létě při přechodu Lužickcýh hor. Plánujete nějaký výlet a chcete tip? Tady je: Navštivte skalnatou oblast v okolí Kurort Jonsdorfu, hned za hranicí, v oblasti mezi Hvozdem a Luží. Je protkána mnoha značenými stezkami, které se různě klikatí, klesají, stoupají. Skalnaté průrvy střídají nádherné vyhlídky.  

Na běh je to dost náročná část trasy. Skáču z kamene na kámen, výběh střídá seběh a to vše znovu dokola. Dost to žere sílu z těla. Nevadí, je to paráda, a energii doplňuji tyčinkou. 

Na Luž se jde z německé strany. Funění, kapky potu stékající po tvářích z pod čepice, hůlky se v pravidelném rytmu zabodávají do kopce a pomáhají mi při stoupání. Nahoře u rozhledny si opět vychutnávám krásný výhled na Lužky. 

Rozhledna Luž

Luž, panorama Lužických hor

Dole pod horou by někde měla být další občerstvovací stanice. Těším se, potřebuji doplnit vodu. 

Je tam, chlapy mi doplní vodu do láhve, prohodíme pár slov, slupnu jednu polomáčenou sušenku, kterou mají také v nabídce a běžím dál. Dolů z kopce, k přehradní nádrži Naděje. 

Dál cesta sleduje tok Hamerského potoku, v Hamru by měla být další kontrola. Když tam přiběhnu, rozpačitě chodí po cestě dva další běžci a přijíždí cyklista, který se také vydal po trase Lužické 50. Kontrola zde není. Co se stalo? 

Vyfotím se na místě, abych měl důkaz, že jsem zde byl, a jdu dál. Ostatní mě následují. Od cyklisty se později dozvídám, že tam pořadatelé přijeli asi čtvrt hodiny po nás, někde po cestě zabloudili. Já naštěstí moc nebloudím. 

Pak mi po pár metrech dochází: Tvl. Já byl na místě rychleji než pořadatel! To běží a jdu asi dost rychle, super. 

Lužické hory, vodní nádrž Naděje

Povzbuzení, které pomůže. Ale má to i svá negativa. Počítal jsem s doplnění vody. Musím s ní začít šetřit. Po cestě jsem nepotkal žádný krám nebo hospodu, kde bych mohl doplnit zásoby. Lužky jsou v tomto jiné, než například Krkonoše, které jsou plné chat. To ale zase lze dát Lužkám k dobru a ukazujeto na jejich divokost. Naštěstí jídla jsem měl dost. S vodou jsem, i přes stoupající teplotu, šetřil, vydržel jsem až do další kontroly a občerstvovačky v Petrovicích. 

Cíl se rychle blížil, tedy na mapě to tak vypadalo. Ale byly tam ještě dva kopce. Výstup okolo vrchu Sokol a výstup na Popovu skálu. Okolo Popovky už bylo dost živo, zde scházely všechny trasy a je to jen dva kilometry do cíle. Udělám vrcholové foto, pokochám se vyhlídkou a běžím do cíle. 

Lužické hory, Popova skála

V cíli 

Lidí přibývá, dav houstne. V cíli je velké veselý, pro děti je připravena zábava, pro dospěláky občerstvení. 

U cílové boudy ve sportovní areálu Dolní Sedlo je fronta. Postavím se na konec a čekám na cílové razítko. 

Naneštěstí jde o špatnou frontu, je to fronta na pivo a klobásu, tak jdu z druhé strany baráku, kde již dostávám vysněné cílové razítko a diplom. 

Cíl, hodinky vypnuté, Hurá, padesátka je za mnou. 

Jsem zde právě akorát, stíhám vyhlášení nejrychlejších. První v cíli na padesátce má čas 5:40. Po vyhlášení mu pogratuluji, skvělý výkon.  

Klobásu si nedávám, sice byla v ceně startovného, ale nemám na ni moc chuť. Plácnu si s klukem, se kterým jsem se několikrát v první půlce trasy potkal. Zrovna doběhl, nasměruji ho do správné fronty. 

Jdu zpět do Hrádku k zaparkovanému autu. Z cíle je to zpět, do místa startu, kde parkuji, další tři kilometry. To bych asi pořadatelů vytkl, ale to je asi jediná věc. Za minimální startovné 100 Kč jsem proběhl skvěle značenou padesáti kilometrovou trasu, po cestě dostal napít. Všude velmi příjemní lidé. Za mě palec hore, paráda. 

P.S. příští rok prý bude start a cíl na stejném místě, už o tom informovali na FC.

A hodnocení?

Jak jsem psal na začátku: Motor spokojeně vrní, otáčky držím přiměřené, neženu to, lehce si hlídám spotřebu. 

Povedlo se.

Neuvařil jsem se, tempo jsem zvolil přiměřené délce a profilu trasy, žádné poflakování, ale ne úplně na krev, kdy bych na Luži nebo někde jinde na trase kolaboval.

Jídlo jsem po celou dobu postupně doplňoval, vody mohlo být trochu víc, přeci jen teplota, okolo poledne, docela vystoupala a podobala se letním. Namazal jsem se dobře, myslím vazelínou, žádné odřeniny, ani puchýře. I ta trochu opalováku, co jsem ráno na obličej a ruce rozmazal, se vyplatila.  

Spokojenost, Lužické hory mě opět okouzlily.

Lužky a turisti z Hrádku díky! 

Vybavení 

  • Boty: Hoka One One SpeedGoat 5 
  • Oblečení: kraťasy Decathlon, triko Wild Tee 
  • Vesta: Instinct Evolution 7 l 
  • Hodinky: Polar Grit X 
  • Hůlky: Fizan  

 

 

Text písně v úvodu:  

Je ráno, Anno 

Jan Neckář a Václav Neckář 

Pin It on Pinterest

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Snažíme se poskytovat služby v co nejvyšší kvalitě, proto naše stránky využívají technologii cookies. Většina internetových prohlížečů je automaticky nastavena tak, aby byly soubory cookies příjímány. Změnu můžete provést v nastavení svého prohlížeče.

Zavřít