Bude státní svátek, volno, bude prodloužený víkend.
– Kam vyrazíme? Nechceš vymyslet nějaký výlet?
– No, já nevím. A tak jo, něco vymyslím. To bude překvapení.
A bylo. Byl to víkend plný překvapení, ale vše se povedlo výtečně a byl to skvělý víkend.
– Máš svátek, tak tě pozvu na výlet do Vídně. V sobotu jsme pozvaný ke kamarádce na svatbu. Vídeň bude na otočku.
– Stihneme to?
– Stihneme, už mám vše koupené a zamluvené.
Moje paní umí překvapit.
A tak jsem dostal k svátku výlet do Vídně. A jelo se. Start v pátek v sedm na Florenci a hurá „žluťákem“ na Vídeň. Jedeme oslavit státní svátek Den české státnosti do císařské Vídně.
Schönbrunn, pohled od Gloriette Panorama
Cesta
Proč jsme vystartovali s deseti minutovým zpožděním nevím, ale čert ho vem, je svátek, volno, nikam nespěcháme. Po D1 to překvapivě drncalo celkem rychle bez zádrhelů. Ten přišel až u Mikulova a stál za to.
Hlavní silnice je u Novomlýnských nádrží již od jara rozkopaná a Zelená vlna tam pravidelně hlásí velké zdržení. Řidič a dispečer to vědí, a proto jsme uhnuli z hlavní silnice a jeli tak nějak okolo po okrskách. Tu ale před námi traktor, tu zase náklaďáček. A ten velký žlutý autobus se také na malé okresky moc nehodí. Postupně jsme nabírali zpoždění.
Těsně před Mikulovem jsme se ale museli vrátit na hlavní silnici k hranicím a bác. Stojíme úplně. Na konci obchvatu Mikulova je semafor a silnice je rozkopaná. Něčemu jsme vyhnuli, ale zde jsme strávili hodinku v koloně.
Nám to bylo trochu jedno, stihneme o památku méně, ale těm cestujícím, co jedou až na letiště ve Vídni, kde mají zajištěný odlet do tepla, utíkal čas velmi rychle.
Ten den do Vídně jelo docela dost lidí. Někdo na letiště, někdo za památkami, například já a Dáša, jiný za nákupy. V Brně přidávali dva autobusy jako posily.
Cesta zpět byla již svižnější, u Mikulova jsme v noci stály jen cca 20 minut a do Prahy přijeli na čas. Cestovali jsme žlutými autobusy RegioJet, obsluha příjemná.
Čisto, všude čisto
Hned jak jsme přejeli hranice, byla patrná změna. U silnic bylo čisto, nikde žádné odpadky. S nadsázkou se dá říci, že i ta polem kolem silnic a dálnice jsou urovnaná do roviny.
Čisto bylo i ve Vídni. Na zemi žádné nedopalky cigaret, žádné petky a plechovky od nápojů, jak je vidět často po Praze.
Po Vídni jsme chodili pěšky, sice to bylo pomalejší než metro, ale chtěli jsme tak říkajíc nasát atmosféru a neměli jsme před sebou velký okruh. Po cestě jsem viděl nejednoho kuřáka, ale žádný z nich neodhodil vajgl na zem, vždy zamáčkl a dal do, k tomu určeného, koše.
Záchodky na nádraží? Čisto a funkční. Ne jako na Florenci, kde 4 z pěti pisoárů přetejkalo.
Multikulturní Vídeň
Cestou k hlavnímu cíli naší cesty Schönbrunnu, jsme procházeli čtvrtí plnou škol a školek. Byl pátek, takže ve Vídni běžný den, proto jsme potkávali skupinky dětí.
U nás vedou některé politické strany kampaň proti přistěhovalců. Ve Vídni si spolu bezproblémů hrají děti různých barev pleti, různých národů. Smějí se, radují se. Bylo to povzbuzují, že to někde jde.
Stačí jen chtít, mít rád bližního svého i svého souseda a příchozího.
I mezi dospělými byl mix různých národností a zase bez žádných náznaků nepřátelství nebo nenávisti. Naopak.
Ale teď již k památkám.
Schönbrunn
Schönbrunn
Schönbrunn, barokní zámek, bylo letní sídlo rakouských císařů. Stavba a okolí je nádherné a prostorově velkorysé.
Schönbrunn byl od druhé poloviny 18. století do roku 1918 letní rezidencí rakouských císařů. V zimním období bydlela císařská rodina v Hofburgu, ten je v centru Vídně
V blízkém okolí zámku Schönbrunn se nacházejí rozlehlé zahradní prostory, které byly spolu se zámkem v roce 1996 zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO.
Sloh: baroko
Hlavní architekt: Johann Bernhard Fischer
Web: www.schoenbrunn.at
Proč se zámek jmenuje Schönbrunn?
Legenda říká, že si místo oblíbil císař Matyáš ( konec 17. století ), tryskal zde tehdy pramen čerstvé vody, u kterého císař vztyčil sochu nymfy a nazval jej Schöner Brunnen – krásný pramen.
Nejdříve zde byl vystaven lovecký zámeček, který byl při válce s Turky poničen. Za vlády Leopolda začala stavba vídeňského Versaille. Marie Terezie sice stavbu trochu redukovala, přesto působí monumentálním dojmem. Je pro zajímavost: zámek má 1441 místností.
Rozlehlé zahrady velkoryse doplňují prostor v okolí Scönbrunnu
Celkový dojem dodávají zámku rozlehlé zahrady a Gloriette Panorama na kopci proti zámku.
Gloriette Panorama, byla postavena jako připomínka vítězství Rakouska v bitvě u Kolína, byla postavena roku 1775, jak připomíná nápis na střední části stavby: „JOSEPHO II. AUGUSTO ET MARIA THERESIA IMPERANTIB. MDCCLXXV“ (Postavena za vlády císaře Josefa II. a císařovny Marie Terezie v roce 1775). Znáte Promenádu u nás ve Valticích. Tak toto je ještě o pár příček výše.
Gloriette Panorama
Gloriette Panorama
Prohlídka zahrad a památek Schönbrunn nějaký čas zabrala, a tak jsme se rychle vydali na cestu do centra, k dalším památkám.
Centrum Vídně
Nestihli jsme vše, to se za jedno odpoledně nedá. Chystáte se do Vídně? Je to alespoň na tři dny.
Cestou do centra jsme prošli několika parky. Zeleně je ve Vídně opravdu mnoho a vše velmi pěkně udržováno. Všude se hrají děti, chodí a běhají lidé. Po Vídni jezdí také mnoho cyklistů. I samotném centru, všichni jsou k sobě tolerantní, na jako v Praze. Přišlo mi, že ve Vídni lidé tak nějak méně spěchají, než u nás.
Pocta Mistrovi. Mozartova socha v parku Burggarten u Hofburgu
V centru jsme si prohlédli Hofburg, prý je to hrad, ale ve skutečnosti je palácový komplex. Velké monumentální paláce, velmi dobře udržované, svítící novotou. Hofburg byl do roku 1918 rezidence habsburskýcha habsbursko-lotrinských panovníků. Od roku 1945 sídlo prezidenta Rakouské republiky, ale také Rakouské národní knihovny a několika muzeí. Komplex Hofburgu zahrnuje 16 křídel se 17 dvory a množství uliček mezi nimi.
Hofburg – jedna ze vstupních bran do palácového komplexu
Kostel svatého Karla Boromejského – Karlskirche, na Karlově náměstí
Dále jsme se podívali k Vídeňské opeře. Dále přes Resselpark a Karlovo náměstí ke kostelu sv. Karla Boromejského.
Čas ale rychle utíkal. Cestou zpět na nádraží jsme si ještě prohlédli zámek Belveder a jeho zahrady ( barokní palácový komplex ). Zapadají slunce dodalo místu impozantní dojem.
Zámek byl postaven v letech 1714–1723 podle návrhu architekta Johanna Lukase von Hildebrandta pro prince Evžena Savojského, jednoho z nejvýznamnějších rakouských vojevůdců ve válce proti Turkům. Komplex sestává z Horního a Dolního Belvederu, oranžérie a palácových stájí. Jeho součástí je i rozsáhlá zahrada. Dnes v něm sídlí umělecké muzeum Belvedere.
Zámek Belveder a jeho zahrady. Podvečerní slunce dodalo návštěvě této památky zvláštní atmosféru. Představte si, jak bránou vjíždějí kočáry s vídeňskou smetánkou na večerní banket … .
Cesta do Vídně byla jen na otočku, nebylo mnoho času si ji prohlédnout celou, chybí nám návštěvy památek zevnitř, návštěvy různých muzeí, prohlídka další památek, návštěva Prátru a samozřejmě příště musíme zajít do nějaké místní cukrárny a také pravý vídeňský řízek jsem si nedal 🙂
Počasí se vydařilo. Celý den bylo den luxusně. Byl to nádherný dárek. Jsem velmi rád, že jsme vyrazili.
Viděl jsem část moderního města, kde mají velkou úctu ke své historii a památkám. Město plné parků. Město, kde je čisto, kde jsou tolerantní a příjemní lidé.
Zdroj: informace o památkách – wikipedie , průvodce po Vídni
Foto: autor
