Co podnikneme na chalupě? Budeme běhat? Jasně, určitě uděláme nějaký delší výběh. Krkonoše jsou k tomu jako stvořené. A čas dovolené se přímo nabízí. Když tu:

Půjdeme někam na kopec na východ slunce.

„Skvělý nápad. Jak jsi na to přišla?“

„Měli jsme jít se školou na východ slunce na vrchol Kozákova, ale bylo to zrušené. Pršelo. Teď je hezky.“

Ano, počasí na začátku července přálo. Počasí, i v Krkonoších, bylo nádherné. Noci již nebyly tak chladné, jako o víkendu. Není nutné si vzít teplé prádlo. Domluveno. Vyrazíme ve čtvrtek ráno. Takto jednoduché to bylo naplánovat. Dcera mě vždy rychle přesvědčí.




Miluji Krkonoše

Máme chatu ve Vysokém nad Jizerou – cca 17 km od Harrachova, malé horské středisko. V zimě na lyže, v létě na výlety. ideální. Miluji Krkonoše. Rád se sem vracím, rád podnikám tůry, a v poslední době i výběhy, po krkonošských kopcích.
Ale dost rozjímání. Jdeme na ten slíbený východ slunce.

Východ slunce v Krkonoších

Vstáváme ve dvě ráno. Dal jsem si rychlé kafe. A něco málo jsme s dcerou snědli. Ve dvě moc chuť na jídlo není. Vyrážíme.
Za pozorovatelnu jsme si vybrali vyhlídku u Mohyly Hanče a Vrbaty ( 1415 m ). Ve 3,30 parkujeme na Horních Mísečkách ( 1000 m ).

Cestou z Vysokého nad Jizerou jsme potkali jen jedno auto, jednoho cyklistu a jednoho chodce. Časně ranní provoz na horách není moc silný.

p

Mohyla Hanče a Vrbaty

Pomník připomíná tragickou událost, která se stala 24. března 1913. Při mezinárodním závodě v běhu na lyžích umrzli český závodník Bohumil Hanč a jeho kamarád Václav Vrbata, který se Hančovi snažil pomoct ve sněhové bouři.
Vyrážíme za svitu čelovky nahoru po klikaté silnici z Míseček k Vrbatově boudě. Vrbatovu boudu znáte z horské komedie Vojty Kotka Padesátka ( Pávkova chalupa ).

Nejdeme jenom za zážitkem východu slunce, ale také to bereme sportovně. Nasadíme rychlejší tempo chůze.
Na vrcholky dorazíme včas. Východ se pomalu zbarvuje. Viditelnost je skvělá. Počasí přeje. Teplota naštěstí moc neklesla. Devět stupňů, lehce pofukuje.

„Zacvičíme si Pozdrav slunci“

Dobrý návrh, dcera je romantik a miluje jógu. Naštěstí se nikdo nedívá a i já přidávám své kreace. A už to začíná. 4,48 se začíná ukazovat sluneční kotouč. Pomalu vykukuje za vrcholky Krkonoš.

Úžasné. Je to velmi krásný a silný zážitek. Neskutečně se to povedlo. Fotíme, radujeme se, těšíme se z toho úspěchu.

Vyrážíme dál, vyrážíme výš.

Máme za sebou necelých pět kilometrů stoupání z Horních Míseček k Vrbatově boudě a k Mohyle. Nyní se proběhneme, pokud to terén dovolí. Budeme pokračovat okolo Pančavských vodopádů, k Labské boudě ( po červené ) a na horu k Sněžným jamám.

Hra světel od vycházejícího slunce a hory nám nabízí mnoho krásných výhledů a úžasnou hru světla a hor. Nutí nás k častým zastávkám, k focení a užívání si té nádhery.

Za Labskou boudou se rozhodneme, že si ten nádherný výběh prodloužíme. Odbočujeme po zelené k Martinovce. Běžíme po horském chodníku. Je třeba dávat pozor na cestu, ale cesta ubíhá překvapivě rychle.

Z Martinovy boudy po červené, do kopce jdeme, k vrcholům. Napojujeme se na vrcholovou cestu po červené. Po kamenném chodníku obcházíme vrchol, čtvrté nejvyšší hory Krkonoš, Vysokého kola ( 1509 m ). Před námi se ukazuje krásný výhled na chatu nad Sněžnými jámami, jedné z dominant západní části Krkonoš. Chvílí jsme v Česku, chvíli v Polsku, trase kopíruje státní hranici.

p

Sněžné jámy

Sněžné jámy jsou mohutné ledovcové kary na severním a východním svahu Vysoké pláně na slezské straně Krkonoš.
Jde o dva hluboké zářezy do hor s jezírky na dně. Příroda, ledovec a čas to skvěla vytvarovaly.

Jáma na severním svahu se jmenuje Malá Sněžná jáma, 550 m dlouhá, 400 m široká a 300 m hluboká, na východním svahu je Velká Sněžná jáma, 800 m dlouhá, 600 m široká a 300 m vysoká. Na dně se nacházejí ledovcová jezírka Śnieżne Stawki. Okolo je turistický chodník a několik krásných vyhlídek.

Dochází nám voda. Naštěstí vím o studánce nedaleko cesty. Chceme jít dál okolo Violíku ( 1472 m ) a k Pramenům Labe, ale uděláme si malou odbočku ke Kamenné studánce, kde doplníme zásoby.

Na cestě k Sněžným jamám potkáme první skupinu turistů. Je po sedmé a je zde krásně liduprázno. Mohu si vyfotit erby u pramenů Labe bez lidí. ( Lidé, promiňte wink )

p

Pramen Labe

V rašeliništích na Labské louce pramení naše nejvýznamnější řeka. Symbolická kamenná studna, ve které vyvěrá voda, představuje pramen Labe, se nachází v nadmořské výšce 1387 m. U pramene Labe je zídka s 26 barevnými erby měst, kterými Labe protéká od pramene až do moře.
Od Pramenů přes rozcestí U čtyř pánů zpět k Vrbatově boudě. Nakonec čtyř kilometrový seběh na parkoviště Na Horní Mísečky.
  • 24,5 km ( podle hodinek, naklikáno do mapy 22,9 km )
  • nastoupáno +900 m.

Čas není důležitý. Často jsme stavěli na focení, hodina na východ slunce, ale to není vůbec důležité, protože se výlet nádherně povedl. Východ slunce, běhání po horách. Úžasné. Spokojenost.

Nakonec jsme se s dcerou shodli, že nejhorší pro nohy byl seběh zpět z Vrbatovy boudy na Mísečky.

Mapa trasy Za východem slunce – stahuj na mapy.cz

Na parkovišti za naší nepřítomnosti přibylo jen jedno auto. Zkrátka po ránu žádné davy. A skvěle to dopadlo i s parkovným. Na Horních Mísečkách se v létě platí 20 Kč za hodinu. Přijde mi to docela dost, není to moc přívětivé k turistům.

My by jsme měli platit okolo stovky, příjezd 3,30 , nyní něco po osmé. Strčím lístek lístek do automatu, vyjete doklad. A tam 0 Kč. Pán z obsluhy, který zrovna zaparkoval, se mne ptá co se děje, asi se tvářím divně. Vysvětluji brzký příjezd na parkoviště a nulovou částku na lístku.

„Tak to zkuste, asi to nebere noční hodiny.“

Strkám lístek do čtečky u brány při výjezdu. Zvedá se. Parkoviště je zadarmo, To potěší. Mávnu na strážného a ujíždíme k chalupě.

V půl desáté je zasloužená snídaně, po ní následuje odpočinek. Někdo zrovna vyráží na výlet a my máme zážitky již za sebou. Čeká nás krásné odpoledne se zákuskem kávou na zápraží chalupy.

Na parkovišti za naší nepřítomnosti přibylo jen jedno auto. A skvěle to dopadlo i s parkovným. Na Horních Mísečkách se v létě platí 20 Kč za hodinu. Přijde mi to docela dost, není to moc přívětivé k turistům.

My by jsme měli platit okolo stovky, příjezd 3,30 , nyní něco po osmé. Strčím lístek lístek do automatu, vyjete doklad. A tam 0 Kč. Pán z obsluhy, který zrovna zaparkoval, se mne ptá co se děje, asi se tvářím divně. Vysvětluji brzký příjezd na parkoviště a nulovou částku na lístku.

„Tak to zkuste, asi to nebere noční hodiny.“

Strkám lístek do čtečky u brány při výjezdu. Zvedá se. Parkoviště je zadarmo, To potěší. Mávnu na strážného a ujíždíme k chalupě.

V půl desáté je zasloužená snídaně, po ní následuje odpočinek. Někdo zrovna vyráží na výlet a my máme zážitky již za sebou. Čeká nás krásné odpoledne se zákuskem kávou na zápraží chalupy.

Pokračujte na druhý díl cestopisu O cestě za východem slunce. Tentokrát méně textu více fotek. 

>>Cesta za východem slunce, 2.díl – fotoreportáž




Pin It on Pinterest