Jéé, Krakonoš a jiné zážitky z Krkonošského trailu

9. 10. 2021

Na poslední neděli v září byla předpověď velmi optimistická. A nekecali, vyplnila se. Hory volají. Trochu dřívější vstávání, vydatná snídaně. Jasně, dal jsem si vajíčka, koláč, citronovou vodu, kávu a … , no, byl jsem plnej, ale čeká mě delší cesta a pořádný trailový běh po Krkonoších.

Batoh připraven, tyčinky jsou kapsičkách, banán, voda, hůlky a jede se.

Naplánoval jsem si trasu z Harrachova, výstup na Čerťák okolo můstků a dál na Dvoračky, po zelené Kotelním dolem na Mísečky, nahoru k Mohyle a zase dolů do Harrachova.

 

O čem to celé bude? Pochlubím se svými trailovými zážitky, představím trasu a dám odkaz na mapu, na závěr přidám i tipy na místa, kde se občerstvit po trase. Trasa je vhodná pro celodenní turistický výlet nebo pro víkendový long trail.

 




Cesty autem, z domova na nějaké parkoviště v horském středisku, jsou na tom běhání po horách nejhorší. Po dálnici se dá jen do Turnova a pak se to různě klikatí, do toho nějaké opravy a semafory, je z toho skoro hodina a půl v autě. Jako pořád dobrý, kdybych jel vlakem, ještě asi někde přestupuji. Dá se to vydržet, ale ty cestou dost žerou čas a leze do peněz ten benzín. Proto se na hory nevydávám každý víkend, jak bych chtěl.

Centrální parkoviště v Harrachově se už pomalu zaplňuje, nad kopci se protrhávají bílé mraky, začíná převládat modrá. Ostré podzimní slunce má sílu. Dost řečí, zavázat kecky a jdu na to.

Můstky

Harrachov a mamut, ne ten pravěký, ale skokanský, a následuje tisíc povzdechů, které by se daly shrnout do věty: Škoda, že to nechali tak zchátrat. Ale vylézt nahoru na Čerťák po zelené okolo můstků je parádní, to rozproudí krev. Já si navíc dal kousek mimo stezku po nájezdovce K90.

Od můstků pokračuje zelená kousek po cestě a dál po sjezdovce, až na vrchol Čertovy hory (1022 m). Vydechnu se, vystojím frontu na fotku srdce hory s krásným pozadím hor a modré oblohy a rychle se běžím kouknout na vyhlídku na Harrachov.

Zde se odehraje zásadní mini historka nedělního běhu.

Přibíhám k vyhlídce, kde se již tísní několik lidí. Z toho davu se na mě otáčí jedna z žen:

„Jé, Krakonoš!“ Všechny pohledy se najednou soustředí mým směrem. A ona se rychle vytasí z otázkou:

„Mohu si vás vyfotit?“ a hned dodává, „pro děti do školky.“

„Ne!“ odpovídám rychle, stroze a důrazně.

Udělám fotku výhledu na Harrachov a snažím se přes tu skupinu prodrat zpět na stezku.

„To mi Anička neuvěří … jako Krakonoš“

Když o tom později přemýšlím, a že se mi to během dne několikrát vybaví, to je dobrý bizár. To by nevymyslel žádný spisovat, to jen život. Také mne napadlo, že jsem mohl poslat paní rovnou do …, no třeba do Špindlu, kde se nějaký pán na mostě přes Labe stylizuje do Krakonoše a fotí se s turisty.

Do dnes nechápu, co paní vedlo k tomu mne takto oslovit.

Jo, vousy stále mám, doma jsem si po příjezdu pěkně rozčesal.

Na Dvoračky

Překvapilo mne, že v neděli bylo na Čerťáku a i dál na cestě k Dvoračkám, přes Studenov a Ručičky, plno. Super kolik lidí, rodin s dětmi vyrazilo. Škoda jen, že někdy zabrali celou cestu, v těchto místech docela širokou. Hráli jsme kličkovanou, vždyť to znáš… .

Modrá značka mne dovedla až na Dvoračky.

Nesmím zapomenout na dva pěkné momenty. Když jsem stoupal po nájezdu můstku nahoru, zavolal na mne jedna paní ze stezky, které vede podél: „Jste dobrej.“ A u Ručiček, mi cyklista sjíždějící z kopce v protisměru, ukázal palec nahoru. Zahřálo, povzbudilo.

Krkonoče, Lysá hora, bez sněhu mi ty sjezdovky připadají trochu prudší.

Kotelní jámy

Na Dvoračkách bylo plno, nezastavuji, běžím dál, vytahuji tyčinku. Za běhu ji sním a těším se na Kotelní jámy. Ta stezka po zelené, Krakonošova cesta, z Dvoraček na Horní Mísečky, je nádherná. Jde o technicky náročnější trail s dech beroucím okolím. Borůvčí již začalo trochu usychat a svahy Kotelních jam, které jsou v zimě plné sněhu s lavinovým nebezpečím, začínají mít podzimní nádech. V zářijovém slunci rozehrávají, na pozadí modré oblohy, úžasnou hru barev.

Z Dvoraček na Mísečky je to jen 5 kilometrů, ale milovníka trailového běhání těchto pár kilometrů dostane do běžecké extáze.

Krkonoše, Kotelní jámy, pohledy z cesty z Dvoraček na Mísečky. ⇑⇒

Krkonoše, Kotelní jámy

Z Míseček na hřebeny

Na Mísečkách se nezdržuji, hned se po silnici vydávám nahoru. Dám první serpentinu stoupání po silnici a napojuji se na stezku ( žlutá turistická ) a stoupám to horském kamenitém chodníku nahoru, k nejvyššímu bodu mé nedělní cesty, k Harrachovým kamenům (1421 m).

Nyní mám na Kotelní jámy pohled od shora. Pokochám se a běžím dál. Nohy již začínají protestovat, ale ještě není konec a navíc, musím se vrátit zpět k autu.

Krkonoše, pohled od rozcestí Nad Kotelní jámou

Krkonoše, Kotel a Kotelní jámy shora, pohled od Harrachových kamenů

U Čtyř pánů

Na rozcestí U Čtyř pánů si dávám krátkou pauzu. Sním banán a chci si vyměnit Soft Flask. Prázdnou v kapsičce a za plnou z batohu. Ale copak? Láhev je poloviční. Tak proto jsem se tolik na zádech potil. To nebyl pot, Michale, to byla voda. řekněme si otevřeně a tvrdě: Špatně uzavřená láhev je školácká chyba.

Zpět dolů podél Mumlavy

Naštěstí žízní neumřu. Sbíhám dolů po modré ke Krakonošově snídani. Nádherný seběh, různé povrchy, skáčete z kamene na kámen. Musíte být stále ve střehu, nohy kmitají. U tohoto seběhu si neodpočinete, ale zážitek je to za 100 bodů, ne nadarmo má místní Strava segment název Downhill šrot Velké Mumlavy.

Někdy bych si to dal rád naplno s čerstvýma nohama… .

V kiosku u Krakonošovi snídaně doplňuji tekutiny a čeká mne posledních pár kilometrů po horské silničce podél Mumlavy do Harrachova.

Ještě zkontroluji Mumlavské vodopády. Stále jsou na místě. Voda šumí, hučí po kamenech. Běžím k parkovišti, kde si u auta spokojeně vydechnu. Hodně povedený výběh. Hodně moc.

Krkonoše Trail running

Převléknu se do suchého trika a jdu zaplatit parkoviště. Takže přátelé, Harrachov je za 200 Kč. Ano, je to víc, než jsem v létě platil na Mísečkách nebo ve Špidlu. Zkrátka, Harrachov je více na západ, jiný důvod této vysoké ceny mne nenapadá, ale zase obsluha z budky pomohla skoro každému s placením u automatu, který zas až tak stoprocentní nebyl.

Trasa

Harrachov, centrální parkoviště – zelená, dolní stanice lanovky – zelená, stoupání u můstků – rozcestí Pod Čertovou horou – modrá, Čertova hora – vyhlídka – modrá, Studenov – Ručičky – zelená, Dvoračky – zelená, Krakonošova cesta, Kotelní jámy – Horní Mísečky – žlutá, rozcestí Nad Kotelní jámou – zelená, Harrachovy kameny – rozcestí U Růženčiny zahrádky – červená, U Čtyř pánů – modrá, Harrachova cesta, Krakonošova snídaně – Mumlavské vodopády – Harrachov, centrální parkoviště.

Přihodím ještě pár informací.

Kde se dá po cestě najíst a doplnit tekutiny

Když pominu restaurace a různá občerstvení přímo v Harrachově, je po této trase, nebo v jejím velmi blízkém okolí, mnoho možností, kde doplnit ztracené kalorie.

  • Občerstvení Čertova hora, u horní stanice lanovky
  • Kiosek Studenov
  • Kiosek u Ručiček
  • Dvoračky, hotel Štumpovka
  • Jilemnická bouda, Horní Mísečky ( cca 300 metrů od trasy )
  • Vrbatova bouda ( cca 300 metrů od trasy )
  • Labská bouda ( 1,5 km od rozcestí U Čtyř pánů )
  • Kiosek Krakonošova snídaně
  • Mumlavská bouda
  • Srub u Lišáka ( naproti Mumlavské boudě )

Varianty trasy

Jednou z kratších variant této trasy je tato:

Vynechat cestu na Dvoračky a dál. Od Ručiček po žluté, přejít Zadní Plech (1210 m) ke Krakonošovi snídaní a zpět podél Mumlavy do Harrachova.

Další variantou je odbočit na Dvoračkách přímo na hřebeny, směr Růženčina zahrádka po červené a vynechat Kotelní jámy a cestu z Míseček nahoru.

Pin It on Pinterest

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Snažíme se poskytovat služby v co nejvyšší kvalitě, proto naše stránky využívají technologii cookies. Většina internetových prohlížečů je automaticky nastavena tak, aby byly soubory cookies příjímány. Změnu můžete provést v nastavení svého prohlížeče.

Zavřít