Salomon Ještěd 24 Summer 2022

14. 6. 2022

“Pozor kámen”. Zakřičí někdo z hadu lidských těl, snažící se vydrápat stezkou vinoucí se kamennou sutí a balvany k bájné stavbě na vrcholu Ještědu.  

Kámen se naštěstí hned zastavil, had funících běžců v pestrobarevných trikách dál opatrně stoupá výš a výš. V po poledním spalujícím slunci je slyšet jen cinkání konců hůlek o kameny a hlasité oddechování. Každého již opustili humory a vtipné poznámky ze startu. Nyní je na trase závodního okruhu čeká ten nejtěžší úsek. A každý si to, během následující dvaceti čtyř hodin, několikrát zopakuje. 

Tohle je jen první okruh, v první hodině, celodenního běžeckého závodu Ještěd 24, v okolí ikonické stavby hotelu a televizního vysílače na Ještědu. 

p

Salomon Ještěd 24 Summer

  • Salomon Ještěd 24 Summer 
  • 11.-12.6.2022 
  • Areál skokanských můstků, Ještěd, Liberec

24hodinový závod na 11kilometrovém okruhu s cca 600 metry převýšení. Ač zde nejsou žádné velehory a kopce jsou zde kratší, tak zvolená trasa, ať již při pohybu vzhůru či při sebězích byla dost a dost “výživná”. Závod pořádá Honza Dušánek a jeho parta organizátorů a dobrovolníků. #dyckyjested 

Závodilo se v kategoriích jednotlivců (muži, ženy) a štafet (dvojice, týmy 3-5 členů, muži, ženy, mix) 

Kompletní info o závodu zde, mapa trasy okruhu zde. 

Balím …

Předzávodní. Síly je potřeba šetřit i při focení.

Pořadatelé již dlouho dopředu lákali na závodníky na nezapomenutelný zážitek a skvělou atmosféru. Musím potvrdit, že si nevymýšleli.  

Deset, devět, … , tři, dva, jedna. Start. Závod začal v sobotu přesně ve dvanáct, za doprovodu rockové muziky a frenetického odpočítávání celého davů závodníků. 

Úvodní krátký kopeček, od areálů můstků k tzv. Televizní cestě, a dál pod první stoupání na Ještěd, peloton běžců, závodící jako jednotlivci nebo nějakých štafetách, pěkně natáhl. Na špici se usadili rychlíci ze štafet aspirující na medailové umístnění a za nimi další běžkyně a běžci. Každý dle vlastního plánu a závodní strategie. Zejména ti, z kategorie jednotlivců, kteří chtěli obkroužit co nejvíce kol, museli hned od začátku správně rozdělit své síly.  

Já si za cíl určil 10 kol, chvílema to vypadalo i na jedenáct, ale rychle zpět na trasu. 

Po úvodním zahřátí na Televizní cestě se trasa stočila směrem k vrcholu, nejdříve klikatě lesem s mírnějším stoupání, po pár set metrech již prudce vzhůru, po pěšině a sutí pod lany, až k horní stanici lanovky. Zde se trasa stočila po silnici dolů k sedlu Ještědka a pokračovala dál, po modré dolů. Odbočka na spojovací žlutou a následně červenou Na Pláně. 

A zase dolů, z Plání po modré ke spodní stanici lanovky na Skalku. Do cíle okruhu již jen něco přes kilometr, no většinou do kopce. Síly ubývají, ale vidina depa, jídla a pití a do dáli řvoucí hudba, z nikdy nekončící diskotéky v zázemí od DJs Directora a Kyslíka, pomůže najít poslední zbytky energie. 

Závěrečný krátký seběh, cinknutí na cílový zvonec a šmitec, konec kola. Rychle předat čip kamarádovi ze štafety, nebo se jen občerstvit a jít do dalšího kola jako jednotlivec. Někdo si zastávku v depu protáhl. Znáte to, pivo, káva, jídlo, hudba, ale hlavně na chvilku si sednou, to jsou velká lákadla. Někdo to na chvilku zalomil do spacáku. A někdo si jen doplnil vodu do lahve ve vestě a hnal se do dalšího kola. Čas neúprosně plynul.  

Čas letí jako bláznivý 
já nechytím ho, ani vy … 

Pro závod je odměřeno přesně 24 hodin. 

A musím říci, že to má své kouzlo, tenhle koncept závodu. Jasně daný čas a okruh, depo s jídlem k dispozici a ty se snaž, co můžeš. Navíc mi přijde, že kategorie štafet, dvojic nebo mixů, to dodají šťávu navíc. Podle toho, jak se v těchto kategoriích soutěžilo a o bednu se bojovalo téměř do posledních minut závodního dne, jsou velmi oblíbené. Jednotlivci se trochu hlídali, protože potřebovali vydržet, ale ti ve štafetách do toho fest šlapali, bez rozdílu pohlaví. 

Můj Ještěd 24 

Já si šel svůj vlastní závod. Plán byl jasný: Nepřepálit začátek, to už je taková běžecká klasika a téměř klišé. To se mi překvapivě podařilo, ať si běží, ať se ženou, říkal jsem si. Po každém kole se na chvilku zastavit, pravidelně jíst a pít. Nevím, co to se mnou bylo, ale já to dodržel. 

Prvních šest kol bylo téměř snových, včetně štrůdlu, který byl k dispozici v depu. Do sedmého jsem vybíhal o půlnoci, tam se to trochu při výstupu na Ještěd trochu zvrtlo, žaludek začal protestovat, asi ta masová pomazánka, kterou jsem v depu ochutnal. Zpomalil jsem, nechal tělo vydechnout, spolkl Maurten gel a zafungovalo to, zase rozešel a rozběhl. 

V depu jsem se pak raději pořádně najedl, vynechal pomazánku, tu už jsem pak obcházel, ale zeleninová polévka přišla k chuti. Delší zastávka v depu měla pozitivní účinek pro výkon na kopci v osmém kole. 

V hlavě jsem stále počítal, kolik toho ještě mohu do konce limitu dát.  

V devátém kole jsem ale začal již trochu uvadat. Nohy už tolik nešly, seběhy dost bolely. Ke konci jsem začal cítit rodící se puchýř na levé noze. Už jsem obrazně vyběhl na Mont Blanc, předběhl jsem toho jediného, koho jsem chtěl předběhnout, ale do stovky (km) chybělo v cíli devátého kola pár set metrů. Ne, to prostě musím ještě dát. 

Urovnal ponožky, už jsem neměnil, vyklepal boty a pevněji dotáhl tkaničky a vyrazil do desátého kola. Moc nešlo, nešlo to no, ale dral jsem se metr za metrem dál, nahoru na Ještěd. Už bylo zase slunce venku a teplota rychle začala šplhat spolu běžci do výšin. Mouchy se opět rojily okolo hlavy. Smrděl jsem potem jako tchoř, tak nevím, čím jsem lákal, asi pěkná čepice, ne?  

Z kopce to bylo otřesné, hlavně v prudších pasážích, ale zjistil jsem, že když alespoň “z dálky” napodobím běh, bude to lepší než se ty kopce snažit sejít. 

Po desátém kole jsem to zabalil. Teď už to nebyl běh, ani turistika, jen trápení a nechtěl jsem si přivodit nějaké zraněné. 

Jasně, bylo tam kdyby, protože čas na ještě jedno kolo tam překvapivě byl, ale to jsou jen kdyby. Hlava a tělo už jasně řekly: “Končíme Michale, byla to skvělý, ale už to stačilo. Byl jsi skvělý, Jo! Yes! Dost skvělý, paráda. A teď se pojď pořádně najíst.” 

Jak řekly, tak jsem udělal. Pivo, polévka, těstoviny s kuřecím, tlačil jsem to pomalu vše do sebe. Tělem se rozlévala síla na zabalení věcí a v hlavě spokojeně bzučely myšlenky o úspěchu, jak vše parádně vyšlo. Radost navíc umocnil pohled do výsledků. To jsem opravdu nečekal. 

To ráno na Ještědu …

Výsledek 

Uběhl jsem 10 kol, hodinky naměřily 110,43 km a 6000 metrů nastoupaných. App.Strava ukázala čistý čas pohybu 17:42:27, Oficiální časomíra zaznamenala po doběhu desátého kola, že jsem byl na trati a v depu celkem 21:27:22, což stačilo na 12.místo mezi 73 klasifikovanými muži. Naprostá bomba. Můžete si o tom myslet, co chcete, ale pro mne naprostá bomba. 

Základní cíl jsem měl stanovený na 5 kol, něco jako postoupení ze základní skupiny. Další bylo čtvrtfinále, 8 kol. A dál už jen boj o medaile. 

Nejlepší muž mezi jednotlivci, Tomáš Hak, dal 13 kol v podobném čase jako já těch deset. Nejlepší žena, Barbora Golová, dala 11 kol. Kompletní výsledky najdete zde > VÝSLEDKY | SALOMON JEŠTĚD 24 (jestedskyrace.cz) 

Velká gratulace všem medailistům i všem zúčastněným. 

Organizace, a tak nějak vše okolo závodu 

Honza Dušánek a jeho gang odvedl skvělou práci. Trasa byla perfektně značená. V depu jsem nezaznamenal sebemenší problém, hudba neustále hrála, i když chvílemi bych k výběru jednotlivých skladeb měl určité výhrady 😊, jídlo, káva a zázemí v depu bylo výborné, mínusový bod jen za tu masovou pomazánku. Všichni usměvaví, příjemní. Zajímalo by mne, na čem jedou 😊  

Je vidět, že to nedělají poprvé, a všechny mouchy v organizaci postupně odstranili. 

Osobně mám výhrady k některým běžeckým influrencerům, kteří pomáhají závod promovat na sociálních sítích, ale s tím se nějak vyrovnám. 

Mezi účastníky jsem potkal několik “kamarádů”, s nimiž se navzájem sledujeme na IG a poprvé jsme se viděli na živo. Bylo zde také několik běžeckých kamarádů od nás z města. Vše velmi příjemné setkání, jsem za to velmi rád. Velké díky, special thanks, patří Titusovi (@titusablorh), se kterým jsem pokecal a který mne několikrát během závodu povzbudil. Když vás povzbudí a plácne si jeden z naši nejlepších běžců na ultratrailech, tak to má velký účinek. On sám neběžel, dělal support pro svou přítelkyni, která nakonec zvítězila mezi ženami. 

Takže, když jsem přijel domů, mohl jsem si, při pohledu do zrcadla říc: Michale, dobrý, dost dobrý, hustý. Jooo! 

Taky se sami chválíte, že jo? Že to neděláte. Hele, vyzkoušejte si to, je to skvělý. 

Pozávodní depo

Kdyby 

Čas pohybu 17:42:27, čas na časomíře 21:27:22, 24 hodin celkový čas závodu. Vidíte tam ten prostor pro zlepšení? 

No, uvidíme za rok. Teď vše vyšlo, téměř dokonale, vše se sešlo, trénink zafungoval. Zimní edice (14.-15.1.2023) mne moc neláká.  

Maurten 

Musím se o Maurtenu zmínit. Na gely a různé podobné přípravky moc nejsem, sem tam nějakou tyčinky, ale spíše jsem si bral na delší běhy toust či něco podobného, také mám rád buchty či podobné sladkosti. 

Teď jsem poprvé vyzkoušel Maurten gely a Maurten Drink Mix. Hele, to funguje. Žádné problémy se žaludkem, žádné problémy s hladem. 

Gely i drinky jsou bez chuti, neutrální. Jsou trochu dražší, ale doporučuji k vyzkoušení. Jen u těch drinků zůstanu u 160, ta 320, to je, jak když pijete rozředěný cukr 😊 

 —-

Jarní vrchol běžecké sezony mám za sebou. Co dál? Mám pár vlastní běžeckých výzev, par vytipovaných závodů, ale nic zaplaceného. Láká mne Zubatá, ale je třeba zrychlit, tam je limit neúprosný. 

p.s.  

Běžel jsem v Hoka One One Speadgoat 5, #hokafans

Pin It on Pinterest

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Snažíme se poskytovat služby v co nejvyšší kvalitě, proto naše stránky využívají technologii cookies. Většina internetových prohlížečů je automaticky nastavena tak, aby byly soubory cookies příjímány. Změnu můžete provést v nastavení svého prohlížeče.

Zavřít