Vše začalo jedním dotazem na Messengeru.

„Prosím tě, nechtěl bys na tu 250 místo mě? Já tu účast budu muset, bohužel, zrušit ze zdravotních důvodů.“

Bylo to dost narychlo, ale nakonec jsem kývnul. Některá dobrodružství začínají nenápadně. Některá narychlo, 14 dní před.

p

250 Českým rájem je etapový štafetový závod osmi členných týmů po Českém ráji. Na každý tým, který se dostane do cíle, je připraveno 250 kilometrů rozdělených do 24 etap (úseků), kde se postupně střídají jednotlivý běžci z týmu. Na startu bylo přes devadesát týmů.

Letos šlo o třetí ročník, já již byl na tom prvním. O té doby ušli organizátoři pěkné dlouhou cestu, na které vymysleli a provedli mnoho vylepšení v organizaci a na trase. Ale co zůstalo stejné je, že jde o skvělou běžeckou párty, žádná nuda, skvělý běžecký punk.

250 Českým rájem, moje výbava

Závod

Start našeho týmu je v itineráři závodu naplánován na 17,15. Jedu se do Sedmihorek podívat, i když jsem až ve druhém autě. V Sedmihorkách už to žije, postupně se startuje již skoro dvě hodiny. Většina týmů je na startu komplet, mají speciální trika, fotí se, užívají si.

My si to také užíváme, i když jsme každý v něčem jiném a jeden z týmu je ještě v práci a jiný odpočívá po noční. Hold výhoda startu skoro za dveřmi od baráku, z Bolky to je jen slabá půl hodinka. Vždy si říkám, že když bude něco chybět, můžeme si dojet domů.

Na první úsek vyráží Radek, celá mašinérie závodu se rozjíždí. Zatímco běžci z prvního auta se již úspěšně perou s tratí, naše druhé auto se postupně dává do kupy a vyrážíme na první předávku na Vyskeř, kde se také dostáváme do koloběhu jeden běží, ostatní rychle jedou na cíl úseku, respektive start dalšího úseku. A tak stále dokola někdy s větší či menší pauzou na odpočinek.

těsně před startem

Moje úseky

Je běžel úseky 8, 13 a 21. Tak jen velmi krátce:

8.Branžež – Kněžmost

„Hele, co jsi tam dělal celou hodinu, když to jsou tři kilometry.“ Směje se mi doma syn, když vyprávím zážitky.

Rovinatý úsek, pěkně namotaný po lesích okolo Branžeže, Drhlen a Suhrovic, naštěstí místo výborně znám, při nočním běhu, za svitu čelovky se to hodilo. Vím, kde jsou kořeny, kameny, kde rovná cesta. I když: „Tady někde je přeci potok, ne?“ Říkám si kousek za chatičkami v Srbsku.

„Čvacht, cák!“ Jo, byl tam.

Mapa zde>

Strava >

13. Mladějov – Libuň

Krátce a výživně. Nahoru na kopec a dolů. Krásné traily okolo Pařezu. Obzvláště seběhy k zřícenině hradu Pařez a druhý z Pařezské Lhoty jsou lahůdkou pro trailové běžce, tedy, kdyby se to neběželo v noci a nebylo mokro po dešti. Podmínky to změnily na kaskadérskou lahůdku s dobrým koncem. Sem se někdy musím vrátit za světla. Jedna z mála částí Českého ráje, kde to podrobně neznám.

Určitě doporučuji – mapa zde >

Strava>

21. Líšný – Frýdštejn

Prý královská etapa. Největší převýšení na několika kilometrech 400 m+ na 9,6 km. Start v Líšným – rovinka na Malou Skálu – a nahoru k rozhledně Kopanina – a dolů na Frýdštejn. Přes pět kilometrů do kopce. Zapotil jsem se, ne že ne, a to docela dost. Hodinky křičely: „Jsi v červených číslech!“ Ale jsou to jen hodinky, že?

Vše jsem si běžecky perfektně užil, musím ty nohy a plíce pochválit, měly dobře natrénováno a nebály se to použít, hlava také pomáhala. Dále bych chtěl poděkovat: řediteli, režisérovi, scénáristovi, pořadatelům, fanouškům na trase, mamince, dědovi, co sekal trávu u chalupy, fáborkům , jak vlály, dešti, jak pršel, a samozřejmě Frýdštejnu, že už tam minimálně od roku 1363 stojí a mohla se zde točit pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci.

Mapa zde>

Strava>

Náš tým na trase

Týmově se závod vyvíjel skvěle, vše klapalo. A když něco náhodou ne, tak se naštěstí o tom bulvární novináři nedozvěděli.

Ženy byly okrasou startovního pole a tahouny našeho týmu, smekám před nimi klobouk. Zima, místy déšť, tma, absence sociálního zázemí, nedostatek odpočinku a spánku. Vyrovnaly se vším skvěle. Opravdu upřímně velký obdiv, a to platí i na ostatní ženy a dívky, které se na trať 250 Českým rájem vydaly.

Chlapci u nás v týmu si drželi vysoký standard svých výkonů po celých 22 hodin, co jsme byli na trati.

Zážitků máme hodně. Zima, déšť, pokus o spánek v autě nebo venku ve spacáku. Jídlo a pití, kde se dalo. Úsměvy střídala únava a naopak. Radost se prolínala s nervozitou. Zaťaté pěsti symbolizovali často odhodlanost, možná vyčerpanost a v některých případech možná nastr.., naštvanost. Byl vidět smích a povzbuzování. Byly i pády a slzy nebo malá dopravní nehoda. Za jeden den, se zkrátka odehrává několik příběhů. Závod je jak velký dlouhý román, tento měl minimálně 24 kapitol, za každou etapu jednu.

A co já?

Já nejsem důležitý. První je tým. Já si vše užíval a bavil se, a to jak při běhu, i když jsem šel do jednotlivých úseků naplno, ale Český ráj a jeho stezky prostě baví. Užil jsem si každý metr. Při stoupání na Kopaninu i každý kámen na cestě. Tak jsem měl i snahu se bavit společensky na předávkách, kde jsem potkal řadu kamarádů a známých.

Bylo to boží, to potkávání a navíc jsem si perfektě zaběhal, už dlouho mi to tak po stezkách nelítalo, jako v pátek a v sobotu.

Je to klaun, volali děti. Něco pro diváky, novináře.

Jo a ty brýle jsem si nestihl před během sundat, Radek se přiřítil skoro vzápětí. Slunce za chvilku zašlo, začalo pršel a já měl celý úsek protisluncové brýle na čele. ( Mysleli jste si, že řeknu na hovno, že? Ale přeci nejsem vulgární, ne?)

Video

Týmové video ze závodu 250 Český ráj, tým Pohodáři na trati

Co Závěrem?

Díky pořadatelům a všem dobrovolníkům na trase. Závod má skvělou atmosféru, vše odsýpá, stále se něco děje. Není to rozvláčný, jak třeba na Vltava runu. Trasa byla velmi dobře značená. Punk není mrkev, tedy mrtev.

Teď mě tak napadlo: Rada pro budoucí závodníky.

Objednejte si chatku v kempu v Sedmihorkách nebo v nějakém šikovném místě na trase. Přejezdy mezi předávkami nejsou dlouhé a čas, kdy jedno auto běží a druhé odpočívá můžete v chatce se sprchou a postelí lépe využít k regeneraci. Dvě hodiny spánku, v posteli nebo skrčený v autě na sedačce, jsou dost rozdílné.

Výš píšu o punku a teď doporučuji postel.

„Michale, Michale.“

„Hele, ale já to myslel dobře, že jo?“

Dobře, tak si alespoň přihřeji svoji polívčičku. Mimochodem, výbornou zelňačku měli v Turnově na předávce u pivovaru, ale zpět k tomu mému. Kdyby chtěl někdo poznat ještě více Český ráj v běžeckých nebo turistických botách, případně ze sedla kola, mám pro něj dvě výzvy:

Sportigo Challenge a Zlatou stezku Českého ráje. Mrkněte na to, určitě se vám to bude líbit.

Mějte se fajn a zase někdy v Českém ráji. 

Západ slunce z Vyskeře

ráno na Kozákově

P.S.

Celkové výsledky bez rozdílu kategorií:

  1. Kalokagathia Aliance 16:17:00
  2. Why Not? 17:01:00
  3. Postřižinský kecky 18:20:00

Úžasné výkony, ale chlapci, žádná žena v týmu, to je celkem ostuda.

Pin It on Pinterest

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Snažíme se poskytovat služby v co nejvyšší kvalitě, proto naše stránky využívají technologii cookies. Většina internetových prohlížečů je automaticky nastavena tak, aby byly soubory cookies příjímány. Změnu můžete provést v nastavení svého prohlížeče.

Zavřít