Boj s hlavou v Kokořínských roklinkách

27. 8. 2018

Uff, to byla neděle. Vše už začalo ranní kávou. Do frenchpressu jsem nalil dvojnásobné množství vody. Káva byla mdlá. Jako by mi to chtělo něco říc, něco naznačit.

Počasí bylo po ránu již chladné, žádné parno předchozích dnů, ideálně pro běhání. Co by se mohlo stát? Žádné zbytečné nervy, cíl stanoven. Start!

Vyrážím, tempo je po startu rychlé. Vím, že na trati je po prvním kilometru menší táhlé stoupání. Jdu do toho naplno. Přesto mne v kopci začínají předbíhat. Já začínám funět jako parní lokomotiva. Následuje prudký seběh.

Seběhy nejsou mými koleny moc oblíbené. Místo odpočinku se musím soustředit na těžký terén.




Tři kilometry za mnou. Mám tepovku jako po čtyřstovce ve světovém rekordu. Svaly jsou zakyselené. Úvod jsem totálně přepálil. Do druhého kopce již musím jít. I hlava to chce a doráží. „Nežeň se tak, zvolni“

Po chvíli se ozývá žaludek. Ne, že by mu bylo zle, ale má hlad. Asi jsem se ráno málo najedl, ale je to docela brzo. Půlka houstičky ukrytá v kapsičce batohu to zachraňuje.

„Nežeň se tak, bolí tě nohy. Podívej, jak ti ostatní utíkají.“
Co ta hlava blbe, co mi to našeptává. Do toho první malé bloudění, tedy spíše krátká nejistota ve správném směru. Naštěstí vše rychle vyřešeno.

Hlava si dál mele to své. Musím s tím něco udělat. Běžím sám. Přede mnou se v dálce sem tam mihne svítivé triko, za sebou nikoho nevidím. Něco si pustím. Nasazuji sluchátka a zaposlouchám se do audioknihy.

Při běhu většinou poslouchám audioknihy, nějaké detektivky a napínavé příběhy. Při tréninku je to dobré, kdy se díky napínavosti zapomenu a běžím v klidu déle něž jsem třeba plánoval, jen abych doposlouchal kapitolu. V závodě to zas tak příznivé být nemusí.

Zaposlouchal jsem se do příběhu, někdy mne to docela pohltí. Bohužel jsem si díky tomu nevšiml šipky a neodbočil jsem.

„Haló. Tady! Jste špatně.“ Volá na mne paní od chalupy.“Běhají tady tudy.“ a ukazuje mi správný směr.

„Děkuji.“ Obracím se a běžím dále.

Hlavu jsem částečně porazil, ale zase takhle vypnutou, to také není dobré 🙂

Vidím modrou, odbočuji

Příběh pokračuje. Další občerstvovačka.

„Pak se dejte ze žluté na modrou.“ Připomíná paní s úsměvem na občerstvovačce. Vzpomínám, že o tom byla řeč v rozpravě před startem.

Vidím modrou, odbočuji. Uf, to je krpál. Stoupám, už jsem se dostal do tempa, celkem to jde. Ale nevidím navazující šipky. Vytahuji mobil, koukám na mapy.cz,kde mám staženou mapu závodu. Drápu se do kopce směrem pryč od závodu.

„Sakra odbočil jsem na druhou stranu.“ Seběhnu zpět a hledám modrou na druhé straně.

“ Doprdele, kde je.“ Trochu jsem vypěnil.

Naštěstí, opět díky mobilu, cestu nacházím a vyrážím dále, směr k cíli. To se mi ještě nestalo, takhle zbytečně „na metru“ zakufrovat. Jak se v cíli dozvídám, nebyl jsem sám, ale to moji nepozornost neomlouvá.

Koupaliště Mšeno

Koupaliště Mšeno – místo startu a cíle, včetně zázemí.

Městské lázně ve Mšeně jsou ojedinělým architektonickým dílem ve stylu art déco a patří mezi skvosty našeho regionu. Postaveny byly v roce 1932.

 

Další výběh do kopce a příjemné popovídání na další občerstvovací stanici, nálada se mění. Cíl se blíží.

Závěrečný výstup do krátkého, ale velmi prudkého krpálu, dva a půl kilometru po rovince a je tu cíl. Nakonec jen osm minut za svým plánovaným časem. Asi v polovině startovního pole. Ale byl to tvrdý boj, bojovat sám se sebou, se svou hlavou a vnitřními nepřáteli a špatnými rádci. Děti říkali, že jsem doběhl nejvíc zpocený ze všech 🙂

To byla neděle. Reálný příběh. Takto jsem prožil trailový závod Kokořínské roklinky.

Kokořínské roklinky

28 km trail Kokořínskem. Startuje se u nádherného Městského koupaliště ve Mšeně. Název odpovídá profilu trati. Ta provede závodníky krásným krajem Kokořínska, ale vymete několik roklinek a údolí. Profil a trasu trati bych charakterizoval jako „nahoru dolu mezi skalami a lesy Kokořínska“.

Kokořínsko je nádherný kraj, určitě doporučuji jeho návštěvu. Mšeno, skalní bludiště, Kokořínské pokličky, Jestřebice, hrad Kokořín, kokořínský důl a další čekají na vaši návštěvu. Já sem jezdím často, podívejte se na jednu z tras zde >>.

Organizace byla dobrá, občerstvovačky vhodně umístěné, velmi příjemná obsluha. Značení trati dobré. Za mé bloudění může spíše mé rozpoložení a nepozornost.

Ze Mšena jsem nakonec odjel spokojen. Děti s Dášou si udělali, zatím co jsem bojoval sám se sebou, krátký výlet ke Kokořínským pokličkám. To byla neděle … .

  • II. ročník závodu v přespolním běhu
  • Pořadatel: TJ Sokol Mšeno
  • Datum konání: neděle 26.8.2018
  • Místo konání: Mšeno – koupaliště
  • Trasa: 28 km
  • web

 

Kokořínské pokličky

Kokořínské pokličky




Sledujte mě:

Kdo to tady vše píše:

Michal Kudrna, běhám po stezkách, nejčastěji v Českém ráji a v Krkonoších. Píšu, občas něco vyfotím nebo sestříhám.  Osobní motto: Více poznat, více zažít.

Něco pro inspiraci & motivaci:

app. Strava | Moje vybavení | Moje závody | Moje knihy | Měsíční Zúčtování |

Díky, že to zde čtete.

Přečtěte si také

Zúčtování: duben 2024

Zúčtování: duben 2024

Jak byl březen náročný, tak duben si dělal ambice, a to hned od začátku měsíce, že březen ve všem předstihne. Neskutečný blázinec, hlavně v pracovním životě. Neodběhal jsem vše,...

Zúčtování: březen 2024

Zúčtování: březen 2024

Takhle zaneprázdněn jsem snad ještě nikdy nebyl . Přes všechnu tu práci nemám skoro čas na své koníčky, na svůj blog. Je devátého a já teprve teď píšu Zúčtování. S tím mne napadá...