Krakonošova 50

27. 9. 2022

Nad krajinou se povaluje mlha. Ráno je ještě hodně čerstvé, den se pomalu probouzí. U chalupy, když nasedám do auta, je ještě tma, ale jen co vyjedu z údolí na kopec, je vidět, jak si nový den protírá oči a sobota si na sebe nanáší make up krásného podzimního dne. 

Ráno to jde vše v rychlém sledu. Budíček v pět, takové ty ranní povinnosti, ovesná kaše, zkontrolovat výbavu (hlavně, abych měl s sebou dost tyčinek) a jede se. Do Vrchlabí, na závod. Registrace. Utáhnout přezky na běžecké vestě a tkaničky u bot a už je tu start. V sedm startuje Krakonošova 50, jedna z distancí tradiční akce pro běžce a turisty Krakonošovi stovky. A já jsem tam, jsem připraven.

Na začátku srpna jsem v Krkonoších běžel padesátku v rámci Trail running cupu ve Špindlu (report ze závodu zde), teď jsem tedy na startu další Krkonošské padesátky. Krkonoše mám zkrátka rád. Ale bylo zde jedno ale. 

Už mám za sebou jednu zkušenost s touto akcí, a ne zrovna nejlepší. Bude tentokrát zabezpečení akce lepší? Nechci nechat nic náhodě, jídla sebou mám dost a pro případné doplnění tekutin mám vytipované horské chaty po cestě, kde fungují restaurace a kiosky. Běží se dopoledne, tak snad nebude problém, že? Jak jsem byl letos spokojený či nespokojený se dočtete ke konci článku. 




Start 

Start a hned je o zábavu postaráno. Nejen že se vybíhá a vše začíná, ale startér se nechtěně postaral o veselé zpestření hned na úvod. 

“Tři, dva, jedna a … “ měl zaznít výstřel z koltu a nic. Technika prostě zklamala. Aááá. A zklamala i při druhém pokusu. 

“… start, tak běžte.” Dodá startér a jen odmávne start. Vydali jsme se tedy na trasu. Po asi deseti metrech za bránou slyším: ”Prásk”. Hm, nakonec se vše zdařilo.  

Pomalu se všichni na čele rozbíháme. Není to žádný velký úprk, v podstatě hned o startu začíná první větší stoupání na trase, jde se k rozhledně na vrchu Žalý (1019 m.n.m). 

 

Sakra, gumička 

Jdu, běžím, jdu, běžím, jde to dobře, stále špičce na dohled. Prudší a mírnější pasáže prvního stoupání se střídají. Tělo se postupně dostává do provozní teploty.

Číslo mám připnuté na pásku, takovém tom určeném pro startovní čísla. Na sobě běžeckou vestu. Na rukou rukavice (po ránu mám rád teplo) a na nich upnuté hůlky. Na prvních kilometrech ladím správné usazení všeho, aby nic nevadilo v pohybu. Bude to přeci jen pár hodin na trase. 

Nebudu to protahovat. Vesta v pohodě, hůlky mám již také vyzkoušené, takže se mi nepletou mezi nohami. Ty rukavice v poutkách nic moc, ale ten pás s číslem. Stále ho nemohu …, jasně, urval jsem gumičku, co drží číslo u pásku. Číslo mi visí jen za jedno uchycení. Po třech kilometrech jsem v problémech. Nohy a dech v pohodě, ale gumička jedna zas..ná. 

Naštěstí je první občerstvovačka blízko. Hlídám si číslo s čipem, abych ho neztratil a blížím se k vrcholu. Mají tam provázek, výborně, děkuji. Přivážu číslo. Sundám rukavice a jdu do prvního seběhu na trase. 

Na trase 

Nepočítal jsem, kolik lidí je přede mnou, ale pocitově jsem stále nějak vepředu. Ale díky zdržení jsem dostal do vakua mezi úplné čelo závodu a ty ostatní. Osmý kilometr a já jsem na trase sám. Ideální příležitost si rychle odskočit. 

Při seběhu přímo do Špindlu dobíhám jednu dvojici, trochu si pokecáme, a za chvilku ještě další běžkyni. Delší závody jsou i o té společnosti na trase, je to také příjemné okořenění závodu. Jedna z další ingrediencí, které tvoří ultra.

Společně naše čtveřice proběhne celý Špindlerův mlýn, až k další občerstvovačce u rozcestí Pod Dívčí strání. Pošlu do sebe jeden chleba se škvarkovou pomazánkou, doplním čaj do láhve a běžím dál. Nechci se moc zdržovat, dokud jsou síly, půjdu naplno, a pak děj se co děj.  

Začíná další stoupání, k Davidovým boudám a dál na Petrovku. Naše čtveřice se trochu rozdělí, ale stále jsme na dohled. S Martinem se pak budu potkávat po zbytek trasy, holky, Věra a Martina, poběží pár minut za námi.  

Na Petrovce je další občerstvení a kontrola. Seběh k Lužické boudě, další kontrola a občerstvení. Začíná další větší stoupání, ke Špindlerově boudě a dál po červené hřebenovce Cestě polsko-českého přátelství. Horský chodník okolo Malého Šišáku (1440 m.n.m), přes Polední kameny, až ke Slezskému domu pod Sněžkou, patří k nejhezčím úsekům na trase, i v celých Krkonoších. Ale profil trasy a velmi nerovný kamenatý povrch trasy, udělají z tohoto úseku také úsek nejtěžší.  

Sledovat každý krok, skákat z kamene na kámen, vyhýbat se turistům, a přitom všem se snažit udržet alespoň trochu nějaké rozumné tempo, žere dost sil a nohy dostávají zabrat.  

Uf, musím si vydechnou, skvělý moment udělat fotku 🙂

Skupinky turistů působí chvílemi dost motivačně. Oni jdou, já běžím. Snažím se běžet. Někdy zafandí, povzbudí, je to příjemné.

Pod Sněžkou, u Slezského domu, zase dobíhám Martina a Jirku, dalšího běžce přede mnou. Společně běžíme k Luční boudě, na další kontrolu a občerstvení. Doplním ionty. Kluci už jsou na trase, já nikam nespěchám, čeká nás poslední větší převýšení, kopec od Luční boudy k Památníku obětem hor (1511 m.n.m) v sedle mezi Studniční a Luční horou. Je to také nejvyšší místo na naší padesáti kilometrové trase. 

Odtud nás čeká dlouhý seběh ke Strážnému. Kluci to dost napálí, mne to z kopce, zejména v prudších částech, moc nejde. Myslel jsem si na cílový čas šest hodin, ale ten mi protéká jak písek na poušti mezi prsty. To bych musel dát posledních třináct kiláků tempem okolo pěti.  

Jedno čůrání, náznaky křečí na úseku u Hříběcí boudy, krátké stoupání (i když ho celé běžím) po silnici před Strážným a občerstvovačka, mi do snu o času začínající pětkou hází vidle.  

Občerstvovačku vynechat nemohu, musím doplnit vodu a líznu si trochu soli. Křeče zůstaly někde na trase. Jirka je někde vepředu, už ho nevidím. Na Martina zase získávám náskok já. Za sebe se ale nedívám, ale před sebou, na delší rovných úsecích, vidím další běžce. To mi dodává motivaci do posledních kilometrů. 

Stále se jim přibližuji, ale nakonec je tu překvapení zezadu. Jako střela se přes ze mne přežene Dominika. Do cíle, přes vrchlabské náměstí, regulérně, po padesáti kilometrech, sprintujeme vstříc vysněnému cíli.

Krkonoše, pohled na Luční boudu

Cíl 

Je to tam. Krakonošovu 50 dávám oficiálně za 6:14,00. Dominiku v cíli oslavují jako první ženu. Tak to asi budu docela vysoko, pomyslím si. Je z toho desáté místo celkově. Naprosto super, úžasné. Ještě nikdy jsem nebyl lepší. 

Při pozdější pohledu na výsledky, to bylo od pátého do desátého místa jen o pár minutách. Krásně vyrovnaný závod. Martin dobíhá chvilku za mnou a holky, které jsem potkal ve Špindlu, jsou také za chvilku v cíli a slaví druhé a třetí místo v ženách. 

Na krk dostanu skleněné těžítko, pardon vlastně skleněnou medaili o váze těžítka. Vnitřně se ohromně raduji a jsem rád, že to mám za sebou. U stolu, při cílovém guláši, si popovídám s Dominikou, o které se dozvídám, že je z Trailpointu, mého oblíbeného obchodu, kterému snažím být dobrým ambasadorem. Dále zde sedí Tomáš, druhý v cíli a Honza Urbaczka (v cíli osmý), ten, kterého jsem poslední kilometry viděl stále před sebou, jinak také bratr Matěje, který zde běžel stovku a který je spolumoderátorem oblíbeného podcastu Hodinky 365. Prostě dobrá cílová sešlost. 

Guláš je dobrý, birell pomelo osvěží, ale rychle zpět na chalupu, než úplně ztuhne tělo. To vystupování ven z auta před garáží a dvacet metrů z kopce k chalupě, je pak dost náročné. 

Výsledky 

Nejdříve se podíváme na vítěze na hlavní trasu 100 kilometrů: 

Mezi muži, a také celkově, byl první Petr Hének v čase 11:14:37, první ženou v cíli na dlouhé distanci byla Martina Kárová (celkově čtvrtá) v čase 12:39:59. 

Hlavní trasu dokončilo 208 běžců, běžkyň, turistů a turistek. 

Na mé trase, 50 kilometrů, zvítězil Jan Bartas v čase 4:53:05, první ženou v cíli byla Dominika Dušková (celkově devátá) s časem 6:13:55. V cíli bylo klasifikováno 187 účastníků. 

Já měl podle oficiální časomíry čas 6:14.00, celkově jsem doběhl na desátém místě.  

Komplet výsledky zde>> trasa 100 km | trasa 50 km 

Všem velká gratulace! 

web akce: K 100 – Krakonošova stovka (ddmvrchlabi.cz)

Trasa 

Organizace, jídlo a pití 

Měl jsem s tímto závodem již jednu zkušenost, jak jsem zmínil v úvodu. V červnu 2019 jsem se zde protrápil do cíle mé první stovky. Tehdy jsem s organizací moc štěstí a spokojenosti neměl. Ostatně, jak jsem se později dozvěděl v různých diskuzí, byl to hodně nepovedený ročník. 

Letos, v podzimním termínu, jsem byl již na vše připraven a pak, padesátka vyžaduje přeci jen trochu jiné nároky na jídlo a pití než stovka. A za druhé, se celá padesátka běžela ve dne, takže případně se dalo něco po cestě koupit na nějaké horské chatě. 

Na jedné občerstvovačce jsem si dal chleba se škvarkovou pomazánkou, jinak jsem jel na tyčinky a gely z vlastních zdrojů. Zvolil jsem osvědčenou vyzkoušenou kombinaci tyčinek od Penco a PowerBar, po jedné od každé značky a dvou gelů Maurten, vše jsem průběžně prokládal, asi po ½ až ¾ hodině Energy Chews od GU. To vše jsem navíc doplnil banánem, také z vlastních zásob. Hlad jsem neměl. 

Jen pro doplnění, kdyby to někoho zajímalo, co jsem měl ráno před závodem: 

Ovesná kaše s medem, tři tvarohové buchty, dva šálky čaje a šálek kávy. 

Tekutiny jsem také při běhu průběžně doplňoval. Ty jsem postupně doléval i od pořadatelů, většinou šlo o vodu, čaj, jednou jsem načepoval půlitrovku ionťáku.  

Bohužel, a to je výtka, nikde jsem nepotkal kolu nebo kofolu. Něco takového by se dost hodilo. Někde měli pivo, ale to si při závodu nedávám. 

Na občerstvovačkách byli lidi příjemní, v pohodě. Organizace při registraci a v cíli byla také v pohodě. Závěrečný guláš po doběhu byl výborný, u stolu si chválili i druhé jídlo, těstoviny. 

Za mne tedy tentokrát v pořádku. Od stovkařů jsem nějaké výtky četl, přeci jen jsou na stovce větší nároky na jídlo a pití a startovné není jen symbolické. 

A abych nezapomněl: Počasí se vydařilo. Po ranních mlhách se pěkně vyčasilo, chvilkami až na polo jasno, teplota příjemná, vítr na hřebenech mírný. 

Krkonoše, pohled od Kopa nad Moreną (1390 m) a přes Maly Staw na Sněžku

Pohled od budoucna 

Kdyby se změnil termín, zase zpět na červen, kdy je delší den, znovu bych uvažoval o stovce. Trasa stovky a padesátky se každý rok trochu, někdy i více, mění. Uvidíme, co pořadatelé vymyslí a vyjednají na příští rok. 

Vybavení 

Vybavení jsme zvolil, dá se říci standardní: 

  • Boty: Hoka One One Speedgoat 5 
  • Oblečení: Kraťasy a triko s dlouhým z Decathlonu, větrovku od Craftu jsem měl pro případ deště připravenou v batohu. 
  • Hodinky: Polar Grit X 
  • Hůlky: Fizan 
  • Běžecká vesta: Instinct, 7 litrů 

 

p.s. víte, že Krakonoši se také říká Rýbrcoul (vychází to z německého Rübezahl). 

Mohlo by se hodit – moje tipy na vybavení

Doporučuji, osobně vyzkoušeno: www.trailpoint.cz

Trailpoint, běžecká speciálka: boty, oblečení, doplňky. Využijte slevový kupón ⇒S kódem „KUDRNA5“ máte slevu 5% a to platí i na věci v akci nebo ve slevách.

Kdo to tady vše píše:

Michal Kudrna, běhám po stezkách, nejčastěji v Českém ráji a v Krkonoších. Píšu, občas něco vyfotím nebo sestříhám.  Osobní motto: Více poznat, více zažít.

Něco pro inspiraci & motivaci: Moje vybavení | Moje závody | Moje knihy

Díky, že to zde čtete.

Pin It on Pinterest

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Snažíme se poskytovat služby v co nejvyšší kvalitě, proto naše stránky využívají technologii cookies. Většina internetových prohlížečů je automaticky nastavena tak, aby byly soubory cookies příjímány. Změnu můžete provést v nastavení svého prohlížeče.

Zavřít