Dobrodružství s Krakonošem a tetřevem – Krakonošova 100

18. 6. 2019

„Není nic, co by bylo možné srovnat se zkušeností doběhu ultramaratonu. V průběhu závěrečných kilometrů máte spoustu času přemýšlet o tom, jak daleko jste došli, a to nejen za poslední jeden nebo dva dny, ale také během měsíců tréninků a celoživotních zkušeností, které vás přivedli až k tomuto okamžiku.“ ( Jason Koop, Základy ultramatonského tréninku, Mladá fronta 2018 )

Na Luční boudě jsem si dal koláč a kolu. Vyrážím na posledních 17 kilometrů. Vyfuním kopeček z Luční ke kapličce – Památníku obětem hor, mířím k Výrovce a dál směr Strážný a Vrchlabí.

„Je tu závěrečný sprint. Už od dvacátého kilometru jsem na to vlastně takticky šetřil. Cíl.“ Začal jsem vymýšlet tweet, který nikdy nenapíšu. Taková blbost. Prostě cvok. Ale docela to pomohlo. Nohy na dranc, puchýře o sobě dávaly víc a víc vědět. Ale stále jsem šel, stále jsem byl v pohybu. Cíl byl blíž a blíž. To je neskutečné, já to zvládnu.

 

„K doběhnutí do cíle je třeba víc než jen fyzická zdatnost.“ Jason Koop

 

Pro letošní rok jsem si dal jeden hlavní sportovní cíl. Zdolat 100 km. Ta meta, stovka, mne velmi lákala. Jsem běžec spíše trailový než silniční. Rád vyrazím do Českého ráje nebo do Krkonoš. Hledal jsem závod, který není daleko od baráku, kvůli snadné logistice a po trase, kterou budu alespoň částečně znát. Možná trochu srab, ale při první stovce jsem nechtěl jít do úplného neznáma. Vybral jsem legendární Krakonošovu 100, její letošní 53. ročník.




Krakonošova 100

  • 53. ročník
  • Start: 14. 6. 2019 20.00 – 21.00 hodin (ve vlnách), Náměstí Míru, Vrchlabí
  • Startovné: 800 Kč – v ceně funkční tričko
  • Časový limit: 24 hodin
  • Hlavní trasa: 100 km ( podle mapy od pořadatelů 102,3 km, nastoupané metry okolo 4000 m+. )
  • Další trasy: 55 km a 25 km
  • web: http://k100.ddmvrchlabi.cz/
Krakonošova 100, mapa trasy

Krakonošova 100 – mapa 53. ročníku, rok 2019

Startuje se po vlnách

Na start K100 2019 se postavilo 460 závodníků a turistů ( 376 mužů a 84 žen ).

Startovali jsme po vlnách. První vlna vyrazila v osm večer, po čtvrt hodině další a další. V devět šla řadu poslední vlna.

Toto rozdělení do vln bylo velkou novinkou. Novinka, která nepotěšila a spíše nepříjemně překvapila.

Přišlo mi, že rozdělení nebylo běžcům a turistům dostatečně vysvětleno a již při registraci vzbudilo velké pozdvižení a rozladění. Jednotlivé vlny dostali svá jména: Dálkoplazi, Tetřívci, Lišky, Srnky a Běžci

Z kusých informacích na netu pořadatele, bylo známo, že letošní trasa K100 byla certifikována a uvedena v oficiálním kalendáři International Trail Running Association  (ITRA). Úspěšní účastníci K100 (2019) se mohou kvalifikovat na:

Ultra-Trail du Mont-Blanc (4 kvalifikační/ITRA body)

Western States Endurance Run (cílový čas pod 22 hodin)

Ale hned při registraci nebylo vysvětleno, zda o body budou mít šanci bojovat všichni nebo jen z poslední startovní vlny Běžci. Přesto byla většina, z celkového počtu 500 možných registrací, rychle zaplněna.

Já si vybral tetřívky. Start tedy ve 20,15 vrchlabského času.

Krakonošova 100 - maskot tetřívek, Krakonoš a já

Krakonošova 100 – maskot tetřívek, Krakonoš a já

Start

Posledních čtrnáct dní před startem začala u mne nastupovat nervozita. Noc před závodem, kdy bych se potřeboval pořádně vyspat, dosáhla vrcholu. Šel jsem spát již po deváté, o hodinu a půl dříve než normálně a budík jsem nařídil o hodinu později, v pátek dopoledne jsem šel ještě do práce. Nepomohlo to, celou noc se mi o běhání, o horách a o Krkonoších zdálo. V noci jsem prý sebou hrozně škubal.

Ráno jsem byl jak po flámu. Naštěstí jsem si mohl jít po obědě na hoďku a půl lehnout.

Odjezd nebyl bez problémů. I když jsem měl připravený seznam, museli jsme se vracet. Naštěstí cesta od nás do Vrchlabí trvá jen hodinu dvacet.

Registrace na místě proběhla na jedničku, za deset sekund bylo vše vyřízeno. Registrace je taková krátká společenská akce patřící ke každému závodu. Vítají se známí a kamarádi. Já se potkal s Mirkem Suchým, se kterým poběžím první část závodu. Jsem také velmi rád, že jsem osobně poznal @Ofelii, kterou znám z Twitteru. Konečně jsem na živo viděl bájného Olafa, který stojí v pozadí komunity dálkových turistů a běžců a podílí se na pořádání ultra závodů u nás. Ze stejné skvělé komunity je i Martina Němečková, vede skupinu Ultramaraton a přátelé na Facebboku, tu jsem potkal pří výstupu na Žalý.

Ale, sakra. Do startu mé první stovky už je jen hodina tři čtvrtě. Jdeme se Dášou, která mne doprovázela, projít po Vrchlabí, pak do auta pro batoh, udělat fotku z Krakonošem a tetřevem, maskotem závodu, startovní vlnu jsem si vybral správně. A vzhůru na start.

Start byl ve Vrchlabí na Náměstí Míru, před nádherným novogotickým kostelem Sv. Vavřince. Oficiální časomíra se ale zapnula až pod první čipovou bránou, která stála na hranici Vrchlabí, cca 400 metrů od náměstí. Neptejte se mne proč, nevím a raději jsem potom nepátral. Těch zvláštních drobností v organizaci bylo více.

Přesně v osm, za nádherného a velmi teplého večera vystartovala první vlna. Rozloučení, pusa pro štěstí a jdu na to.

Na řadě jsou Tetřívci. Přesně ve 20,15 začalo mé krkonošské dobrodružství.

Krakonošova 100
Krakonošova 100, start

Krakonošova 100, start

Z Vrchlabí do Harrachova

Prvních třicet kilometrů bylo skvělých. Trasa vedla z Vrchlabí na vrch Žalý ( 1019 m ). U rozhledny byla první kontrola ( 6,3 km ).

Na rozhlednu se určitě někdy vydejte, je z ní krásný výhled na hřebeny Krkonoš a na druhou stranu směrem k Českému ráji.

Trasa dále směřovala k známému rozcestí Rovinka, přes vrch Šeřín dále na Horní Mísečky.

Stále bylo velké vedro. Při výstupu na Šeřín, bylo nutné již zapnout čelovku. Moje další nová zkušenost, poprvé jsem běžel závod přes noc. Když jsem ji zapínal, tak jsem si říkal, že teď začíná moje pravé dobrodružství. Ale vše mělo teprve přijít.

Tuto první část jsem běžel s Mirkem Suchým, kterého znám od vidění z našeho města a z jiných závodů. Skvěle jsme si popovídali a zároveň udržovali celkem slušné tempo. Už při výstupu na Žalý jsme spolu míjeli účastníky z první vlny. Naopak při seběhu ze Šeřína a před Mísečkami nás předběhli nejrychlejší z dalších vln startujících po nás. Všiml jsem si i Radka Brunnera.

Horní Mísečky ( 17,3 km ), další kontrola a občerstvovací stanice. Cesta dále pokračovala po zelené turistické, krásnou Krakonošovou cestou pod Kotlem. Krásy tohoto nádherného údolí jsem si přes tmu nevychutnali, ale bylo nádherné sledovat řadu svítících bodů, která se po cestě vinula.

Zelená nás dovedla na Dvoračky, dále k rozcestí Ručičky a dolu na Rýžoviště do Harrachova ( 30,7 km ). Z Dvoraček až do Harrachova to je stále z kopce, ale moc jsem si při tom seběhu neodpočinul. Šlo se stále v solidním tempu.

Před Harrachovem jsem všiml, že mne míjí, při ultra i za svitu čelovek, vždy krásná Lenka Vacvalová, nakonec druhá žena celkového pořadí.

Prvních třicet kiláků za mnou, zdolal jsem je takřka bez problémů, ale pro mě se blížil, bohužel, trochu větší zlom ve vývoji. A jiný než jsem čekal.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Poďme na to #Krakonosova100 💪💪💪

Příspěvek sdílený Lenka Vacvalova (@lenkavacval),

Harrachov – Orle

Proběhl jsem Harrachov, v té době mi to ještě šlo a vydal se na Mýtiny ( 33,5 km ), kde je železniční stanice pro tuto oblast a pro nás účastníky K100 další občerstvovací stanice. Z okraje Harrachova na Mýtiny vede cesta do mírného, ale táhlého kopce. Tam mi nečekaně, najednou a velmi rychle, jak se říká, došlo. Nebyla to pomyslná maratonská zeď nebo jo, nevím.

Byl jsem velmi rád, že jsem byl již velmi blízko k občestvovačce. Sním něco jiného než tyčinky, napiju se.

Na občerstvovačce Mýtiny se ale objevil první větší problém v organizaci. Došla voda, naštěstí ji do pěti minut přivezli. Navíc k jídlu byly jen chleby, s džemem a se sádlem.

Dal jsem rychle dva chleby s džemem, doplnil vodu a pokračoval dál, podobně jako ostatní s vidinou lépe zásobené kontroly a občerstvovačky v polském Orle.

Po chvilce jsem si ještě dal gel, GU Esspreso Love. A to byl konec. Žaludek se nečekaně vzepřel.

Těžko se to popisuje. Cloumali se mnou nejen žaludeční potíže, ale především velké emoce. Člověk chce být tvrďák, ale k slzám jsem neměl daleko. Tento úsek je po vrstevnici, téměř žádný kopec, dalo se zde krásně běžet. Já se šoural pomalým krokem a zhluboka oddechoval. Bylo mi zle, jako bych měl těžkou kocovinu. K zvracení nebylo daleko.

Vzdát a vrátit se zpátky do Harrachova nebo pokračovat? Pokračoval jsem dál.

V Orle ( 40 km ) byla další kontrola a měla tam být otevřená chata, kde by se dalo něco koupit. Uff. Byla to pravda a kafe mi pomohlo od únavy a coca cola vyčistila žaludek. A já mohl pokračovat.

Sice jsem ještě cca 3 hodiny žaludek cítil, když jsem snažil na delší úsek zrychlit chůzi, popoběhnout a trochu víc zabrat, ale postupně se umoudřil.

Orle – Špindlerův mlýn, Pod Dívčí strání

Trasa z Orle vedla přes Jakuszyce ( 44 km ) na vrchol Szrenice, kde byla další kontrola. Bohužel zde nebyla žádná občerstvovací stanice a restaurace měla v noci zavřeno. Pomohla voda z kohoutku na toaletách.

Hory jsou nádherné, ale svítání na horách je většinou neskutečně krásné.

Stihl jsem tak akorát a dostal se na vrcholky Krkonoš při svítání. Tu krásu svítání sice kazil velmi silný vítr, naštěstí ale zima nebyla, noc a ráno bylo teplé.

Ze Szrenice vedla trasa k Pramenu Labe a na Labskou boudu, kde v době, kdy jsem ji míjel, měli ještě po ránu zavřeno. Zásoby vody v lahvích se rychle tenčily. Následoval velmi obtížný sestup po turistickém kamenném chodníku podél Labe dolů do údolí, směr Špindlerův mlýn.

Další kontrola byla na 62,8 km trasy ( Špindlerův mlýn, Pod Dívčí strání ) a byla to kontrola s občerstvovací stanicí, kde kromě vody a chleba měli i pivo a nealko. Dal jsem si nealko, vychutnal si chleba se sádlem a chystal se na výstup zpět na vrcholy.

Krakonošova 100  - východ slunce na hřebenech Krkonoš

Krakonošova 100 – východ slunce na hřebenech Krkonoš, v pozadí chata Szrenica

Krakonošova 100 - východ slunce na hřebenech Krkonoš, v pozadí chata Szrenica

Krakonošova 100 – chvilka po východu slunce na hřebenech Krkonoš, v pozadí chata Szrenica, foceno z cesty nedaleko rozcestí Česká budka.

p

Szrenica ( 1362 m )

Hora Szrenica (u nás zvaná též Jínonoš) se nachází v hlavním krkonošském hřebeni. Vrchol je obklopen skalami, je z nich nádherný výhled.

Na vrcholu je monumentální chata „Szrenica„z r. 1922. Níže se nachází horní stanice dvousedačkové lanovky ze Szklarske Poreby. Dvoulůžkový pokoj stojí 90 zł/noc.

Szrenica s chatou na vrcholu patří k hlavním dominantám zápádní části Krkonoš.

Pramen Labe

Pramen Labe

 

Labský vodopád

část Labského vodopádu

Špindlerův mlýn, Pod Dívčí strání – Špindlerova bouda

Žaludek dal již pokoj. Vydal jsem se vzhůru. Je to jen 3,7 km, ale s převýšením 500 m+. Těsně před cílem výstupu ke Špindlerovce ( 66,5 km) výstup přerušila povinná zastávka na Lužické boudě, kde byla kontrola a rozdávala se zde polévka. Objednal jsem si gulášovou s rohlíkem a koupil nějaké sladké pití, kolu neměli, zdarma byl jen čaj. S chutí jsem se zakousl do klasického bílého rohlíku, kterému se doma vyhýbám. V nouzi …, ale nechme toho 🙂

Sedělo se pěkně, bohužel bylo nutné vyrazit dál.

Zeleninovou nebo gulášovou? Dám si gulášovou. Děkuji. Rohlík si vemte tady … .

Špindlerova bouda – Równia pod Śniežka

Na výstup ke Špindlerovce hned navázal, po překročení hranic s Polskem, výstup do sedla mezi Malým Šišákem ( 1440 m ) a Tępy Szczyt (1387 m). A dál po klikatém a povrchově velmi nerovném turistickém chodníku, po červené,  směrem ke Sněžce.

Chodník neměl žádný pořádný tvar, byly to rozházené kameny, často jak po vysypání z náklaďáku. Tam jsem se velmi natrápil. Pro skákání z kamene na kámen musíte mít sílu a obratnost. To vše, už po více než šedesáti kilometrech, mi scházelo.

Wielki Staw

Wielki Staw

Równia pod Śniežka – Równia pod Śniežka – Luční bouda

Z rozcestí Równia pod Śniežka ( 72,2 km ) jsme se, mi poutníci po Krkonoších, vydali na 13 km okruh dolů do střediska Karpacz a zpět nahoru k rozcestí u Slezského domu v sedle pod Sněžkou.

Cestou dolů byla kontrola u chaty Strzecha Akademicka, zde jsem utratil stovku za jednu coca colu a jednu 0,5 l vodu a pokračoval dál dolů. U Orlínku byla další kontrola s menším občerstvení. Teplo začínalo být nesnesitelné a nás čekalo nejtěžší stoupání na trase. To nealko pivo zde bodlo. Píšu si jeden malý plusový bod pro pořadatele wink

Výstup nahoru z Orlínku k chatě Slezský dům byl zpočátku pozvolný, ale poslední úsek, který se klikatil mezi polskou stranou Sněžky a horou Kopy byl vyčerpávající. Kamenitý chodník bez možností úniku před pálícím sluncem, poseté hadem turistů a do toho my, to bylo přes dvě hodiny naše bojiště. 5,5 km a s 600 metrovým převýšením.

Až nahoru na Sněžku se nešlo. Naštěstí? Nevím, byly by to další výškové metry a chodník na Sněžku byl doslova přecpán turisty, na silnici se tomu říká zácpa a kolony. Jak se tomu říká na horách?

Od Slezského domu se cesta vracela zpět k rozcestí Równia pod Śniežka a odbočovalo se k Luční boudě po žluté spojce.

Slezský dům, Obří sedlo, Sněžka v pozadí

Slezský dům, Obří sedlo, Sněžka v pozadí. Vyčerpání je vidět na každém vousu na bradě.

Luční bouda – Strážné

Luční bouda ( 85,8 km ), legendární krkonošská chata a naše další kontrola. O občerstvovací stanici bohužel nemůže být řeč. V nabídce byl pouze ionťák a suchý rohlík. Ano, po tom všem zápřahu jen suchý rohlík.

Naštěstí je na Luční boudě restaurace a nějaké peníze mi ještě zbyly. Borůvkový koláč a další coca cola, další 120 Kč utraceno. Koláč byl výborný.

Vyrážím dál, cíl se blíží. Žvýkám koláč a postupně vystupuji na kopec mezi Luční a Výrovkou. Odtud do cíle se jde většinou jen z kopce. Místy je to i prudší sestup. Ty mi nejdou, někdy je to horší než jít do kopce, nohy trpí.

Vybavuji si, že kousek za Výrovkou jsem si vysypával z bot kamínky, ale nohy před puchýři jsem již neuchránil

Puchýře

O puchýřích, o tom jak jim předcházet a jak je řešit v průběhu běhu, píše Jason Koop v knize Základy ultramatonského tréninku. Kapitolu jim také věnoval americký běžec Hal Koerner v knize Ultra a dál. Bylo o nich napsáno mnoho dalších článků.
A já?

Mám to načtené. Sebou mám vazelínu, náhradní ponožky, náplasti v různých velikostech.

 

– Kolikrát sis vysypal boty?

+ Asi dvakrát.

– Ponožky sis vyměnil?

+ Ne.

– Nohy sis průběžně promazával?

+ Jen pořádně před během.

– Zalepil sis nové puchýře?

+ Nezalepil.

Tady je každá rada drahá, řekl bych, až zbytečná.

Snadno se to řekne, ale unavená hlava, na kterou se valí další a další sluneční paprsky a únava prostupující celým tělem, ztíží rozhodování. Činnosti se omezí na základ – krok za krokem postupovat dál.

Zkušený běžec dokáže svou hlavu ovládat i při vyšší míře únavy, má to natrénované. Dokáže řešit více problémů za běhu nebo pochodu.

To je rozdíl mezi nezkušenými amatéry a zkušenými profíky. Bohužel, i když jsem to měl načteno, choval jsem se jako amatér. Ty zkušenosti a trénink mi chyběly.

Poslední třetinu trati jsem cítil, že puchýře se objevují a rychle se zhoršují. Nejvíce jsem si oddělal nohy při prudším seběhu do polského horského střediska Karpacze.

Když jsem si sundal po doběhu ponožky, pár pěkných kousků se našlo na každé noze. Nejvíce utrpěly paty a plocha chodidla před prsty.

Strážné – Vrchlabí a cíl

Před Strážným se formuje silná skupina na závěrečný úsek do cíle. Já, dvě mámy na mateřské ( Lenka a Katka, zaslouží neskutečný respekt a uznání ) a další běžec. Sem tam nás míjí další nebo naopak my míjíme jiné.

Ve Strážném ( 96,8 km ) je poslední kontrola a poslední občerstvení. Plním si láhve s vodou, vedro je velké a do cíle ještě pět kilometrů.

I když cesta vedla téměř stále z kopce a někdy jsme i popoběhli, posledních pětikilometrový úsek nám trval hodinu.
Ale vše je zapomenuto. Jsme zpět ve Vrchlabí ( 102,3 km ), poslední stovky metrů ulicemi běžíme. Brána do dvora DDM Vrchlabí a cíl.

V cíli mě vítají Dáša a dcera Bára, díky moc za pomoc a podporu. Vyzvednu si medaili a diplom. Následuje pivo, guláš s chlebem a znovu pivo a zpět do Strážného na poslední kontrolu. Zapomněl jsem si tam hůlky. Naštěstí tam jedeme autem.

 

„Vaše mysl je nejsilnější zbraní.“ Jason Koop

Žádná nuda

Hlava zvítězila nad únavou. Jsem neskutečně šťastný, že jsem Krakonošovu 100 zdolal. Zatím můj největší sportovní úspěch, největší zdolaná výzva.

Bylo tam vše. Od emocí a trápení, přes volnost, pohyb a krásné hory, nádherné, ale velmi horké počasí, po cílovou euforii. Prostě vše, proč mne baví běhat a pohybovat se po delší čas v lesích, v terénu a v horách. Žádná nuda.

Za těch několik hodin až den, podle délky trasy, se může stát mnoho věcí, prožijete několik různých příběhů. Musíte na něco stále reagovat. Tělo dostává zabrat, ale je to krásná dřina.

Odměnou není jen medaile nebo diplom v cíli, ale hlavně ten celkový prožitek, krása přírody, ty jednotlivé příběhy, poznání nových míst a lidí.




Cíle a poučení

Sice jsem si nesplnit časový cíl: doběhnout do 18 hod. Ale hlavní cíl: zdolat sto kilometrovou distanci v horách se podařil.

Cítím pouze nadšení, ale také přemýšlím, čeho se příště vyvarovat. Toto byla má první stovka, první delší běh přes noc, předtím jsem dal v loni jen 66 km na Čertovském ultratrailu, ale ten se běžel ve dne.

Zkušenosti jsem tedy neměl žádné, je mnoho věcí, které do příští takové výzvy musím zlepšit a na trénovat. Letos to ode mne byla spíše turistika než běh. Tempo jsem držel jen třicet kilometrů, ale je na čem stavět. Na trase bylo mnoho míst, kde se dalo běžet a já šel, to se musí příště změnit.

Kvalitní trénink je základ. Sice toho naběhám docela dost, vidím ale, že kvalita není dostatečná. Musím ještě přidat trochu víc v měsíční kilometráži, ale nejvíce mi chybí více velkých kopců. Trénink musím mít více systematický a zaměřen více na kvalitu než kvantitu.

Myslí, že se také projevilo tréninkové běžecké manko, které jsem nabral v květnu, kdy jsem léčil poraněný kotník z fotbálku. Vypadly mi dva dlouhé tréninkové běhy, neběhal jsem pořádně téměř celý měsíc. Něco jsem najezdil na kole ( necelých 500 km ), kolo je dobrý doplněk pro běh, ale jen doplněk.

Velké problémy mám se seběhy. Mám k nim velký respekt. Jednak se bojím pádu a za druhé bolí po nich kolena. V sebězích ztrácím zbytečně mnoho sil a času. Je nutné začít více cvičit a posílit nejen svaly okolo kolen, ale i střed těla a oblast kyčlí pro lepší stabilitu a techniku. A hlavně odbourat omezení.

Výbava

Jsem takový lowcost běžec a trochu vypadám jak reklama na Decathlon.

Oblečení komplet z Decathlonu. Kraťasy a triko super. Ponožky mi také sedí, ale nyní vzhledem k velkému výskytu puchýřů ( normálně na ně netrpím ), chci příště vyzkoušet ponožky od jiné značky.

Batoh, starší model od Decathlonu, objem 10 litrů. Vešlo se do něj vše, co jsem si sebou připravil, Předpověď počasí byla příznivá. I přes noc bylo teplo. Nebylo nutné si brát hory náhradního oblečení, jen další triko a bundu na ráno. Na batoh jsem zvyklí, mám ho již tři roky, sedí mi dobře. Nemám od něj žádné odřeniny.

Koukal jsem samozřejmě po výbavě i u ostatních běžců a nový model od Decathlonu měl celkem velký výskyt:-) Mě do budoucna lákají vesta a batoh od značky Dynafit. Špička jsou běžecké vesty a batohy od Salomonu, ale ta cena:-)

Pití jsem nesl ve dvou 0,5 litrových lahvích DYNAFIT FLASK, ty jsou novinkou v mé výbavě. Koupil jsem je týden před K100 v Runsport.cz. Jsem s nimi velmi spokojen. Pití a následné doplňování mi přišlo snadnější a rychlejší než u vaku. A díky tomu jsme měl také více místa v batohu, vak přeci jen nějaké místo zabere.

Boty mám také celkem nové. S vyhlídkou právě na K100 jsem si pořídil La Sportiva Akasha, koupeno v Sanasport. Pevná pohodlná bota s velmi dobrou trakcí na všech druzích terénu, které jsem při K100 potkal. Spokojenost, mohu jen doporučit.

Hůlky mám značky Fizan lite, lehké teleskopické trailové hole. Dobře drží, nezasouvají se. Libí se mi na nich praktické a snadné nacvakávání poutek. Jen mi s nimi chybí větší praxe, pomohly, ale někdy také, díky mé neobratnosti, překážely.

Hodinky používám starší a malé Garmin Forerunner 35. Do batohu jsem přibalil lehkou powerbanku a cestou jsem hodinky dobíjel. To bylo bez problémů, ale stejně nemám celý záznam.

Váže se k tomu malý příběh, kterých se při delším běhu přihodí více a jsou určitým zpestření. Někdy příjemným, někdy bohužel s minusovým znaménkem.

Při cestě z Szrenice k Pramenům Labe jsem si je vypnul, asi při nandávání batohu jsem zavadil o tlačítko a dal pauzu. Hodinky v tomto módu se pak automaticky, asi po 5 minutách, uloží a vypnou. Naštěstí jsem si toho velmi brzy všiml. Záznam běhu mám proto rozdělen na dvě části, podle výsledného času mi chybí asi 18 minut, tak kilometr a půl. Přesto jsem to takto nechal v aplikaci a dále ručně neupravoval.

Na to, že jde o hodinky za 4599 Kč, nyní se prodávají 3290 Kč, mají dostačují funkční výbavu pro amatérské běžce, které nepotřebují různé moderní funkce jako placení hodinkami, hudbu v hodinkách, vodotrysk a podobně 🙂 Mají i velmi dobrou výdrž baterie, nejdéle jsem je vyzkoušel na jedenáct hodin běhu a stále měly rezervu. Do budoucna pokukuji po modelech Suunto 9 a Polar vantage V. Ještě uvidím, na které padne volba.

První část K100

Relive ‚Evening Jun 14th‘

Druhá část K100

Relive ‚Morning Jun 15th‘

Jídlo a pití

Velké poučení z K100 je: nespoléhej se na organizátory nebo si zjisti pořádně informace dopředu. Měl jsem sebou mnoho gelů GU, tyčinek Clif. Měl jsem také tyčinky Enervit Competition bar, tablety Enervit GT sport.

Ionťák jsem si míchal z Enervit G sport, nově se jmenuje ENERVIT Isotonic Drink. Měl jsem 15 g sáčky, což je jedna dávka na 500 ml vody. Jednoduché, nemusí se řešit dávkování.

S věcmi od Enervit jsem udělal dobrou zkušenost. Tablety a nápoj zafungovaly. Tyčinky mne velmi příjemně překvapily, nejen chutí, ale šetrností k žaludku a hlad zahnaly.

Tyčinky Clif jsou výborné, to burákové máslo je úžasné, ale nedá se jich snít tolik za sebou, abych mohl běžet je na ně.
Po jednom gelu GU Love Essperso se mi udělalo špatně, další GU gel s příchutí lesní ovoce jsem si vychutnal asi po dalších 4 hodinách a bez problémů, skvělá chuť a nakopnutí.

Před během jsem vypil 500 ml vody s 5 odměrkami Edgaru. Edgar si dávám dle návodu 1-2 hod před, musí se v žaludku srovnat. Při běhu jsem ho pít nezkoušel. Pravidelně jsem ho testoval již v průběhu března a dubna. Jestli zažene hlad nevím, přijde mi, že já mám hlad hned, jak vyběhnu. Ale při pravidelném užívání jsem cítil výrazně rychlejší regeneraci svalů i po delších ( 2-3 hod ) bězích.

S dalším doplňováním tekutin a jídla jsem spoléhal na pořadatele, jen na tyčinky a gely běhat neumím, potřebuji do něčeho kousnou. Chleba s něčím, třeba se sádlem, kousek koláče, nějaké ovoce. Pití potřebuji sem tam proložit kolou, která dodá cukr a ta kyselina v ní krásně srovná žaludek, nealko pivo také není špatné.

Bohužel nabídka občerstvení od pořadatelů byla velmi, mírně řečeno, skromná.

Pohled ze stezky vzhůru na masív u Pančavského vodopádu

Pořadatelé

Krakonošova 100 je závod s velkou tradicí, první se šel již v roce 1966. Letos se uskutečnil již 53 ročník. Byl založen jako turistická akce. Postupem času se stal vyhlášený i mezi ultra běžci. Bohužel mi přijde, že pořadatelé to stále organizují jen jako turistický pochod.

Na jejich obranu je třeba říci, že oblast Krkonoš není, díky Krkonošskému národnímu parku a jeho správě, jakýmkoliv závodům nakloněna. Je zde mnoho krásných terénů a cest, ale je zde také velmi mnoho regulace a omezení. To se samozřejmě musí promítnou do trasy, do rozmístění kontrol a jejich vybavení.

Takže za mne trasa byla náročná, ale skvělá, krásná, ani mi nechybělo, že nevedla přes Sněžku. Nezáživnou část Polskem jsme běželi v noci. Druhou část Polskem, a to velmi náročnou část, zařadili organizátoři ke konci. Sestup a výstup to byl náročný, ale nejvíce se na tom podepsalo to velké vedro, tedy hlavně u nás pomalejších 🙂

Občerstvovací stanice – velká bída. Většinou jen voda a čaj. Někde ionťák, někde pivo. K jídlu jen chleba se sádle, s džemem nebo nějakou pomazánkou. Jednou nebyl chleba, ale sušenky. Ovoce ne, kola ne.

Na jedné občerstvovací stanici ( Mýtiny ) došla voda, museli jsme čekat až dovezou další, zaslechl jsem, že podobný problém byl i na Mísečkách, já tam vodu ještě stihl.

Vrchol všeho byla občerstvovačka na Luční boudě, kde po náročném úseku byl v nabídce jen ionťák a suchý rohlík.

Za jídlo a pití jsem po trati, na různých chatách, utratil čtyři stovky, což je polovina startovného. Není problém si něco koupit, bohužel to nejde v noci a ráno, kdy jsou horské chaty většinou zavřené.

Na obranu pořadatelů musím uvést, že v informačním mailu byl rozpis kontrol, občerstvovacích stanic a kde, co bude k dispozici.

Kritiku občerstvení jsem ale zaznamenal i od další běžců již průběhu závodu, tak i v ohlasech a komentář na sociálních sítích po skončení. 

Toto je oblast, kde se jen díky nakrájenému banánu a melounu, které jsou na počátku léta levné, dá zajistit velké zlepšení.

Startovné, informace a registrace

Registrace byla trochu zmatečná díky rozdělení do startovních vln. Nebylo hned řádně vysvětleno. Informačně vše bylo velmi skromné. Píše se rok 2019, web by tak mohl být trochu přehlednější, ale hlavně více nacpaný informacemi. Jinak on-line registrace fungovala bez problémů.

Startovné bylo 800 Kč, myslím, že odpovídající na tento typ závodů, například již zmiňovaný Čertovský ultratrail stál letos 1100 Kč.

V ceně bylo triko, cílová medaile, diplom a měření časomírou. V cíli pak guláš a nápoj.

Skromnost celé organizace závodu se dá přejít, ale ta bída na občerstvovacích stanicích k závodu, kde jde pět set lidí hlavní závod a dalších 250 doplňkové závody, se přejít bez kritiky nedá.

Doufám, že se toto změní a více se vše zprofesionalizuje a modernizuje. K100 by si to zasloužila.

I přes výtku s občerstvením, musím všem organizátorům poděkovat za jejich velmi příjemný a milý přístup a i když skromně, tak vše dělají s velkým nadšením.

Výsledky – Krakonošova 100 2019

Muži

  1. Aleš Sedlák, 10:57:59.99
  2. Radek brunner, 11:48:38.83
  3. Jan Dostál, 11:54:00.72

Ženy

  1. Kateřina Šoubová, 13:04:35.69
  2. Lenka Vacvalová, 13:35:15.96
  3. Adéla Jemelíková, 15:03:17.3

Celkem se K100 zúčasnilo 460 běžců ( 376 mužů, 84 žen ), v cíli bylo klasifikováno 316 běžců a turistů.

Můj výsledek je 21:07:32.08, což je celkově 162 místo.

Běhu na 55 km se zúčastnilo 240 běžců a běžkyň, běh na 25 km měl jen 34 účastníků.

Kompletní výsledky najdete zde: Výsledky K100

Gratuluji všem, co dokázali zdolat celou distanci Krakonošovi 100. Uznání zaslouží všichni, kteří se postavili na start, ale z různých důvodů nedokončili, o to mají větší motivaci do dalších ročníků K100.

Velký respekt k neskutečným výkonům první trojce v ženách a mužích.

P.S.

Pro letošní rok jsem si dal jeden hlavní sportovní cíl. Zdolat 100 km. Cíl byl splněn, meta 100 km byla zdolána. Co tam máte dál?

Je na čase začít přemýšlet o další nové výzvě.

Pin It on Pinterest