Reportáž: Krkonošská 50 2023

7. 8. 2023

Je pátek odpoledne, jdu se proklusnout. Jen krátce, po volném dni a den před padesátkou v Krkonoších. V sobotu ráno vyrážím do Špindlerova Mlýna na Krkonošskou 50.

Nohy těžké, jak zalité v betonu, to to nechci zítra ani vidět, a navíc ta deštivá předpověď, která mě straší celý týden. Kdybych to neměl zaplacené, nejedu. Mentální příprava na závod, jak je vidět, neprobíhala zrovna optimálně.

Druhou věcí, kterou jsem si, bohužel, skládal v hlavě byly obavy a hledání cíle. Nebudu se za někým zbytečně honit?

A hlava to rozjíždí. Něco si dokazovat a pak vybouchnout? Co, když mě ten a ten předběhne? Co když selžu? Co když se tím „pronásledováním“ vyšťavím?

Ta hlava mi dává zabrat. Místo, aby se zdravě namotivovala, tak řeší kraviny. „To ty sociální sítě“, řekl by možná někdo, „to věčné srovnávání.“ Možná, asi, v každém se něco pere, ne?

Naštěstí se vše postupně vyřešilo a z hlavy odbouralo. Snažím se s tím pracovat. Někdy se i … „Sakra, Michale, ty ale řešíš, sračky!“ 

Pomohly holky, se kterými jsem na závod do Krkonoš jel. V autě vládla, jak se říká, veselá a velmi bojovně naladěná závodní atmosféra. Počasí trápilo všechny, ale nic s tím neuděláme, pořádně se stím popereme,  je to prostě tak, není to něco, co se dá ovlivnit, tak proč se tím stresovat.

A pro druhý problém se mi povedlo nastavit hlavu následovně. S nikým nebudu závodit, i když je to závod a na startu je asi tři sta lidí. Můj soupeř bude Michal (já) edice 2022, tedy já na loňském ročníku Krkonošské 50. Budu závodit sám sebou. Porazím loňského Michala? To byla má výzva. Cílem také bylo pokusit se prolomit šesti hodinovou hranici.

Navíc jsem se těšil na mnohá setkání, na startovce byla spousta známích jmen a kamarádů.

svačina

A hurá, jsme tady. Vítá nás zamračený Špindl. Registrace a už potkávám první kamarády. A že jich tady je. Skvělé, jsem rád za každé potkání. Potkávám také mnoho lidí, se kterými si píšu na sociálních sítích, je dobré se potkat na živo.

Začíná poprchávat, jdeme na start. Bundu mám ve vestě, poběžím jen v triku.

na startu bylo veselo

Start

S holkami si popřejeme dobrý běh a štěstí na trase. Za zvuků zdejší startovní znělky se dává dav do pohybu. Trasy 50 km a 21 km startují dohromady. Dav se záhy, na prvním kopci, kterým je část turistické sjezdovky ve zdejším lyžařském areálu ve Svatém Petru, roztáhne do podoby vlnící se ho hada.

Celý had závodníku se postupně vlní po trase až někde k desátému kilometru, kdy se trasa stáčí zpět a běží okolo Stohu dolů do Špindlu. Tam už se to více roztrhává. Zejména na cestě v oblasti Klínových bud je to celkem působivá podívaná. Ti nejrychlejší jsou již na kopci, ostatní jsou roztroušeni po stezce, a jako by svázáni neviditelnou šňůrkou vytyčené trasy se postupně posouvají vpřed.

Na trase

S přibývajícími kilometry se přidává na intenzitě i déšť. Místy je dost hustý, místy přejde déšť jen do velmi mírného mrholení. Naštěstí nijak výrazně nefouká a teplota se stále drží okolo 13 stupňů, zima není, člověk je stále v pohybu. Intenzivním pohybu, který zahřívá.

Běží se mi celkem dobře, jen v sebězích cítím, že nohy nejsou moc uvolněné a je to hodně na sílu. Po seběhu do Špindlu, kde v areálu závodu, v cíli sjezdovek Svatého Petra, je první občerstvovačka. Vítěz půlmaratonu Ondra Fejfar se už převléká, já postupně potkávám další půlmaratonce, kteří sprintují do svého cíle.

cestou ze Stohu

Proběhneme část Špindlerova Mlýna a po občerstvovačce na 18 km, kde se odpojují půlmaratonci, my, co jdeme pade ženeme dál k Boudě u Bílého Labe. Je to takový hnusný táhlý kopec, který vůbec neubývá, táhne se a táhne. Pak krátký seběh a od Boudy zase nahoru. Na tomto úseku jsem asi zbytečně ztratil a zpětně si myslím, že jsem se tam zbytečně šetřil.

Lesem a pak kousek po silnici. Kilometry postupně naskakují. Další občerstvení. Následuje velmi krásný úsek okolo Davidových bud k Medvědí boudě. Vše na tomto úseku trasy vygraduje parádním, ale ne zrovna lehkých seběhem za Patejdlovou boudou, kdy trasa kličkuje po úzké lesní pěšině a klesá dolů k Labi. Dole je další občerstvovačka. Pár kilometrů a je tu další chuťovka.

Kus nahoru po sjezdovce na Medvědím a silnici, která se vine po úbočí Medvědína až na Mísečky. Zde už jsme okolo 40 km. Ten kopec mi vůbec nechutnal, doslova mne vycucnul. Nicméně na Mísečkách je nejlepší občerstvovačka závodu, kde se schopím. Čas na hodinkách ukazuje, že vysněných šest hodin je stále na dostřel.

Po chlebu se škvarky na občerstvovačce, do sebe hodím ještě jeden Maurten gel a zakousnu se do poslední části trasy. Letím, musím to dát pod šest. Mé nadšení skoro utne poslední kopec na trase, takový dost zákeřný výběh na Mechovinec, asi 3 km před cílem. A pak jen vítr v zádech a hurá dolů do Špindlu.

Cíl

Když jsem přebíhal most přes Labe, kouknu na hodinky, asi 5:54, oči mám plné deště. A sakra, to bude těsné.

Jo, je to tam. 5:59. Poprvé na padesáti kilometrové trase v horách pod šest. Na rovině jsem pade nikdy neběžel, tak ani nevím, na kolik bych se dostal. Ale nejlepší náš maratonec, Vítek Pavlišta, dnes vyhrál v čase, který je lepší než můj nejlepší čas na městský maraton.

V cíli to žádná velká diskotéka není, úplně bez atmosféry, ale za to organizátoři nemohou. Všichni se někde schovávají před deštěm. Šťasten, že to mám za sebou a spokojen s časem, se jdu převléknout do suchého. Bundu jsem ani z vesty nevyndal, šlo to zvládnou v triku. Zima nebyla. Nicméně celý jsem, jak vyndaný z potoka, kam mě někdo zahodil.

Výsledky

S výsledem jsem spokojený. Sice jsem si jednu chvilku myslel, když jsem si vybral za soupeře sám sebe, že se předběhnu ještě o trochu rychleji, v čase někde okolo 5:45, ale dnes to asi lépe nešlo. Jsem měsíc v celkem intenzivním tréninku a tělo si na nával “kvality” stále zvyká, jsem z toho dost unavený. Sice byl týden před závodem relativně volnější, ale dá se říci, že jsem to v sobotu šel z plného tréninku, který je směřován do budoucna, a ne k tomuto závodu.

Můj oficiální čas: 5:59:11

Celkově: 72. místo / 205, v mužích 62. místo, v kategorii M40-49 23. místo

Vítězi se stali na padesáti kilometrové trase: Vít Pavlišta a Jana Mikešová, na trase 22 km: Ondřej Fejfar a Karolína Grohová. Vítek Pavlišta navíc zaběhl na padesátce traťový rekord časem 3:41:25. Při cca 1800 metrech převýšení a vzhledem k velmi pestrému a dešti zmáčenému terénu je výkon neskutečný. To navíc umocňuje náskok přes čtyřicet minut na druhého v cíli.

Gratuluji všem. V celodenním dešti to nebylo zrovna komfortní, ale všichni s tím, jak jsem koukal, bojovali statečně a s plným nasazením.

Vybavení

Oblečení asi není třeba zmiňovat, kraťasy z Decathlonu už mám prověřené. Co ale musím ocenit a v tom deštivém počasí dobře zafungovalo, jsou ponožky a boty. Na to, že jde o ponožky jen za dvě stě padesát korun, v promočených botách neměly problém, nohy v pohodě, bez puchýřů a otlaků. Konkrétně jde o ponožky Kiprun Run 900.

Celý závod jsem bez větších potíží a zbytečných podklouznutí odběhl v botách Dynafit Ultra 100 (recenzi najdete zde). Podržely mě parádně, a to i v těchto těžkých podmínkách, kdy bylo zmáčené vše kolem nás i my sami, co jsme běželi. Obstály na kamenech i v lese na stezkách.

Používal jsem hůlky Fizan. Gely Maurten, tyčinky PowerBar a Penco, náhradní ponožky, větrovku a soft láhve s vodou jsem nesl v běžeckém batohu Instinct X10, vše v pohodě fungovalo. Dalo se to odběhnout i s menší běžeckou vestou, ten desetilitrový batoh byl až moc velký.

Bundu jsem ani nevytáhl, i přes déšť, který nás s mírnější i větší intenzitou zkrápěl celý závod, nebyla zima. Vítr nefoukal a tělo se zahřálo výkonem, nikde jsem se zbytečně nezdržoval.

Organizace závodu

Už z loňského závodu jsem měl velmi dobrý pocit, který se i letos potvrdil. Organizace fungovala dobře. Musím ocenit zejména značení trasy a všechny na trase, kteří se o běžce starali v deštivém počasí. Díky za to, všem!

A že na jedné občerstvovačce nebyl stan, či něco jiného, kde by se mohl dobrovolník schovat a mohl schovat i banány, sušenky a pití, se dá asi přejít. A stejně jako v loni byla nejlepší poslední občerstvovačka na Horních Mísečkách, tam by se dalo na chvilku zastavit, dát si kafe …, ehm, závod to ale nedovolil, bohužel.

 

Mějte se fajn, ať to běhá!

Mohlo by se hodit – moje tipy na vybavení

Doporučuji, osobně vyzkoušeno: www.trailpoint.cz

Trailpoint, běžecká speciálka: boty, oblečení, doplňky. Využijte slevový kupón ⇒S kódem „KUDRNA5“ máte slevu 5% a to platí i na věci v akci nebo ve slevách.

Sledujte mě:

Kdo to tady vše píše:

Michal Kudrna, běhám po stezkách, nejčastěji v Českém ráji a v Krkonoších. Píšu, občas něco vyfotím nebo sestříhám.  Osobní motto: Více poznat, více zažít.

Něco pro inspiraci & motivaci:

app. Strava | Moje vybavení | Moje závody | Moje knihy | Měsíční Zúčtování |

Díky, že to zde čtete.

Přečtěte si také

Zúčtování: duben 2024

Zúčtování: duben 2024

Jak byl březen náročný, tak duben si dělal ambice, a to hned od začátku měsíce, že březen ve všem předstihne. Neskutečný blázinec, hlavně v pracovním životě. Neodběhal jsem vše,...