Na víkend jsem si vymyslel soukromou výzvu: Oslavu během neboli Běh na oslavu. Den připomínající mé narození se blíží, tak co kdybych si dal něco ve znamení toho čísla.
Měl jsem několik variant. Okruh okolo baráku, běhat kolem dokola po Štěpánce nebo někam vyrazit. Vyhrála varianta tři.
Udělal jsem si parádní běhací odpoledne. Uvařil čaj do termosky, nabalil láhev džusu a vody, banány, mandarinky a nějaké tyčinky, dvě soft flašky s Penco Energy drink do běžeckého batůžku na cestu, do auta jsem hodil také nějaké věci na převlečení. Nezapomněl jsem ani na čelovku, přeci jenom se brzy stmívá a já si místo brzkého stávání přispal.
Plán oslavy
Plán byl jasný. Zaparkuji, uběhnu okruh, v autě se najím a pořádně napiji a vyrazím na další okruh. Měl jsem naplánované čtyři okruhy od 10 do 13 km. Cíl byl uběhnout celkem 46 km.
46? Za vše může věk. I když se cítím na 39, ta 46 je reálná. Nedá se předtím utéct, tedy alespoň ne podle údajů z občanky 🙂 .
Jako „hřiště“ pro tento běh jsem vybral okolí Branžeže a Příhrazských skal. Zaparkoval jsem, nahodil vestu na záda, zapnul hodinky a vyrazil.
Uvidíme se na hrázi Komárovského rybníka
První okruh byl profilově nejtěžší, kdy jsem obíhal okolo Mužského, profilovou náročnost jsem v průběhu dne snižoval.
První okruh by parádní. V autě jsem se občerstvil a vyrazil na další. Při druhém, kdy jsem měl vytyčenu trasu okolo Valečova, jsem udělal změnu a rozhodl se redukovat počet okruhů na tři a trasu trochu pozměnit, abych nemusel běžet po stejných stezkách. A tak jsem místo od Valečova zpět k autu zamířil do Kněžmosta a na stezku okolo Skuhrovic a Drhlen, ale musel jsem více kličkovat po stezkách, abych dodržel cílovou distanci.
Ke konci druhého okruhu mne začalo bolet v okolí třísel. Pauza u auta při občerstvení byla delší. Na posledním okruhu jsem trpěl, ale byl jsem rozhodnutý to dát. Tělo mohlo, hlava mohla , to bylo v pohodě, ale ty třísla… . Styl běhu nemám ani za normálu ideální, ale kdo mne viděl v sobotu na posledních 10 kilometrech, asi by se divil, co tam dělám, byl to takový divný jogging. Naštěstí nikdo, byla tma, poslední kilometry jsem běžel za svitu čelovky.
Běžet lesem, ve tmě, jen za svitu čelovky, je úžasné.
46 cinkla na hodinkách na hrázi Komárovského rybníka, cca 300 metrů od parkoviště, kde jsme měl zázemí. Vyšlo to parádně.
mapa běhu
Profil běhu ⇑
⇐ Statistika
Až na tu bolest oblasti třísel a vnitřní strany stehen, bylo vše ok. Plus mínus tak, jak jsem plánoval. Jídlo a pití v pohodě, žádná nevolnost, žádná „zeď“ nebo krize. Žádný puchýř. Jasně, neběžel jsme žádné závodní tempo, hodinky jsme nevypínal ani při občerstvení u auta, ale tak jsem to chtěl, užít si odpoledne v běžeckých botách.
Doma jsem nemohl vystoupit z auta, nohy při sezení pěkně ztuhly. S těmi třísly musím něco dělat. Celou tu oblast okolo pánve, třísel a kolen více uvolnit. Více protahovat. Posílit celou oblast core ( středu těla ). V těchto oblastech má mé tělo velké rezervy, je třeba na tom zapracovat a dostat tělo do rovnováhy. Ráno byly nohy v pohodě. Cesta v mém soukromém projektu #ultra2021 pokračuje úspěšně.
Počasí také vyšlo dobře, teploty okolo 2-4 stupňů, po poledni i trocha slunce. Bez deště.
Celé jsem to oběhl v Dynafit Ultra 100.
