Květnové běhání po Krkonoších 

9. 6. 2022

Květnové běhání po Krkonoších 

Hurá, sníh je dole. Už i cesta k Luční boudě je vyfrézovaná. Plán na květen je jasný, Krkonoše. Během května jsem je stihnul dvakrát. Dva běžecké výlety. Jeden ze Špindlerova Mlýna na Luční a na Sněžku. Druhý z Harrachova k Mohyle a k Sněžným jámám. 

Konečně jsem se vyfotil u hromady sněhu cestou na Luční, vykoupal se na vrcholcích Krkonoš, něco vyfotil a nafilmoval, pořádně vyzkoušel nové Hoka One One Speedgoat 5 (píšu recenzi, již brzy …) a skvěle si zaběhal. 

No, mrkněte sami: 

Špindlerův Mlýn – Sněžka 

Start a cíl na parkovišti ve Špindlu (centrální, Hromovka) – proběhl jsem skrz Špindl, okolo Sv.Petra a pod Stohem jsem se napojil na zelenou, směr Výrovka.  

Cestou nahoru k Výrovce začal přibývat sníh, cesta ale byla velmi dobře schůdná. Mělo to své kouzlo. Modro, parádní počasí. Silnička k Luční byla po vyfrézování bez sněhu, ale vysoké bariéry sněhu, tak populární pro fotky, se tyčily okolo ní. Vyfotil jsem se, samozřejmě, jeden cíl splněn 😊 

Na Luční jsem nezastavoval, po žlutý jsem to proběhl až do Polska na vrcholovou červenou a zatočil ke Sněžce. A jsem tam, paráda, zatím se suchými botami. 

Cestou zpět jsem to vzal k Luční boudě po modrý, přes rašeliniště. Pozor, zde bude to dobrodružství: 

Asi kilometr před Luční, cestu zakrývala velká plocha velmi rozbředlého sněhu. Lidi se to snažili krkolomně obcházet nebo sundávali boty a brodili se přes. No, začínat z otužování v půlce května se mi moc nechtělo, ale i já sundal boty a začal se brodit a bořit. 

Tvl. studený to bylo teda dost. Někdy jsem zapadl až po kolena. Už mi moc nezbývalo na konec sněhové bažiny, když tu znenadání, asi jsem šlápl na kraj chodníku pod sněhem, mi ujela noha. Hele, po pás, pěkně jsem do toho zahučel. 

Jestli si myslíte, že když se někam ponoříte a řeknete to klasické “áách”, tak ne, řeknete “tyvole” nebo něco podobného, to vám garantuji. A nemusíte mi děkovat, mám to i natočené, protože jsem si říkal, že to bude skvělý, natočit to brodění. 

V batohu jsem měl náhradní triko, ale náhradní kraťasy? To tedy ne. Nevím, proč, ale vzpomněl jsem si na svého prvního, a zároveň posledního, Spartana (Spartan race Sprint v Liberci), tam jsem se také koupal oblečený a skoro v zimě. Jo, boty jsem dnes udržel venku, ty byly suché. 

Teď, když vkládám fotky, jsem si všimnul, že jsem měl na sobě triko z toho Spartana. Náhoda? Nemyslím si. 

Pár lidí se zasmálo, bylo tam dost plno, pár mne politovalo. Já navlékl ponožky, zatím suché a nazul boty, zatím suché, začal uhánět zpět do Špindlu. Naštěstí zima nebyla, bylo krásně slunečno, ale koupat se ve sněhové břečce, ve 1400 metrech na mořem, ve 12-15 stupních, není nic moc, chvilku jsem byl, tam .., no tam, dost scvrkl… no, prostě, rychle jsem běžel zpět. 

Okolo Luční boudy, směrem ke Kozím hřbetům. Ještě jsem ani neztratil Luční z dohledu a boty jsem měl durch, tato stezka byla pod sněhem, místy rozbředlým, kašovitým, parádní čvachtačka. Takže i boty a ponožky. Cestou dolů, po stezce Kozími hřbety jsem si ale užil krásný seběh, nohy dostaly pořádný nářez, kraťasy z toho skoro uschly, a u auta už byly suché. 

Původně jsem měl v plánu si to ještě o něco prodloužit, ale když jsem byl dole ve Špidlu, řekl jsem si, že to pro dnešek stačilo. 

Krkonoše

Špindlerův Mlýn – Sněžka

25 km

*

1170 m+

Špindlerův Mlýn, centrální

Harrachov – Sněžné jámy 

Další víkend a další běhání po Krkonoších, tentokrát západní část. Start a cíl v Harrachově. Začátek pěkně zostra, na můstky a po zelený nahoru na Čerťák (po svých, Máro, po svých 😊). 

Dál taková klasika. Přes Studenov a Ručičky ke Dvoračkám. Odtud přímo nahoru k Růženčině zahrádce, k Harrachovým kamenům a Mohyle Hanče a Vrbaty. Okolo Pančavských vodopádů, ještě tam po zimě nebyly instalovány řetězy a lidi byli všude, jak utržený ze řetězů. Já tedy také něco vyfotil, ale přes, na druhou stranu, jsem nešel. Prostě jen kouřil, ale nešlukoval, nebo tak nějak.

Takže znova, okolo Pančavských vodopádů k Labské boudě. 

Dál jsem zvolil přímo cestu k Sněžným jámám, tedy po žluté. Nahoře dost foukalo, větrovka od Craftu, vánoční dárek, díky za něj, se hodila a osvědčila.

Byl jsem na nejvyšším bodě své dnešní cesty a teď jen z kopce dolů.

Protože z kopců se jednou musí dolů 
A každý dveře, ty se musí otevřít 
Ty co nejsou a maj, tak budou spolu 
A vítr v sobě nosí bezvětří… 

Pod Violíkem k Pramenům Labe. U Čtyř pánů zahýbám na modrou. Ten seběh, až ke Krakonošově snídani, je perfektní, mám tuto stezku moc rád. Svaly a šlachy okolo kolen již tolik ne. 

A pak už jen, chvilkami nekonečná, silnička podél Mumlavy do Harrachova, Mumlavské vodopády jsem samozřejmě nevynechal. 

Harrachov a cíl. A rychle domů na večeři. Parádní den. Když tak koukám zpět, tak se dnes nic zvláštního nestalo. Jen jsem si běhal a chodil po horách, propotil triko, udělal pár fotek a ano, teď je čas na to běžecké klišé: vyčistil hlavu.  

Harrachov – Sněžné jámy

29,8 km

*

1167 m+

Harrachov, centrální

Koukněte se na video z běhu z Harrachova na hřebeny Krkonoš: 

Věřím, že trocha inspirace a tipy, co s načatým víkendem, se hodí. Nemusíte hned zvládnou celý okruh, jednoho nebo druhého výběhu, nebo naopak si můžete něco přidat, jak je libo. Hlavně se bavte a užívejte si.  

Já se držím hesla Více zažít, více poznat. A díky běhání se toho dá stihnout celkem dost, navíc i něco potrénovat, protože druhé mé heslo je: Běhej kopce! 

Ahoj, těším se na setkání, třeba někde na stezce v Krkonoších nebo u nás v Českém ráji. 

Pin It on Pinterest

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Snažíme se poskytovat služby v co nejvyšší kvalitě, proto naše stránky využívají technologii cookies. Většina internetových prohlížečů je automaticky nastavena tak, aby byly soubory cookies příjímány. Změnu můžete provést v nastavení svého prohlížeče.

Zavřít