Mikulovský ultra trail run – MUTR 2022

20. 10. 2022

Do žluta a bronzova zbarvené listí šustilo pod nohami, hustá mlha zakrývala nástrahy trasy, kaluže, blátíčko. Nebyl čas se moc rozptylovat, jen běžet a uhánět k cíli. Ale nebyl bych to já, abych si to neužil víc, nepřidal něco navíc, něco …. Před startem a v cíli jsem potkal mnoho nových běžeckých kamarádů a řadu zajímavých a inspirativních lidí. Na trase byly občerstvovačky. To neříkám kvůli hostině, která na každé z nich skutečně byla, ale proto, že i zde byli usměvavý a velmi přátelští lidi. A to není vždy samozřejmost.




Proč MUTR 

Kam si vyrazím v říjnu zazávodit? Co zvolím? V srpnu padesát v Krkonoších, v září padesát v Krkonoších, v říjnu padesát v Krko.., ne. V říjnu padesát v Krušných horách. Mikulovský ultra trail run – MUTR 2022. Ano, nejde o známý Mikulov na Jižní Moravě, ale o malou horskou obec v Krušných horách, nedaleko Teplic. 

Proč Krušné hory? Proč MUTR? V říjnu vrcholí běžecká sezóna, každý víkend je mnoho akcí, kde lze poměřit síly s ostatními, zaběhnout osobák na desítce, půlce nebo maratonu. Já šel opačnou cestou. Přiznávám, že už dlouho mám vyhlídnuté Zapomenuté hory, ale letos dostal přednost MUTR. Novinka v běžeckém kalendáři. Je vždy vzrušující, být u něčeho nového. A vyplatilo se. 

Krušné hory, hory a oblast kterou neznám, z mého pohledu krok do neznáma, ale jednou za čas je třeba změnit hřiště a vyměnit Český ráj a Krkonoše za něco jiného. Přitom všem přemýšlení jsem na Instagramu sledoval pár lidí, kteří MUTR vymysleli a nový závod probudili k životu. Udělal jsem s nimi rozhovor (Mikulovský Ultra Trail Run, rozhovor s pořadateli – SportiGo.cz) a chtěl jsem je poznat. Navíc se v průběhu času přidala možnost poznat a setkat s pár běžci z běžecké komunity na Twitteru, kde jsem závod trochu zpropagoval, a kluci se chytli. Běh prostě není jen o závodění a rekordech.

Fláje v mlze

Příprava 

Co se sportovní stránky týče, nebyla příprava na MURT speciální, nic výjimečného. Prostě jsem pořád běhal, jako ostatně po celý rok, ve stylu #behejkopce.  

Přípravu doma jsem zaměřil hlavně na bližší prozkoumání trasy v mapách a přípravě plánu na závod. Ten plán byl nakonec dost jednoduchý. Zkusit vyjít první kopec trochu v tempu, a když to půjde, jít do toho po hlavě dál, až dokud to vydržím. Tak trochu: Zazávodit si stylem Zacha Millera. Časovým cílem bylo, poprvé v horském závodě, pokořit na padesát kilometrů šesti hodinovou hranici. 

Mapě jsem věnoval dost pozornosti. Jdu do neznáma. Zejména místům, kde jsou vrstevnice blízko u sebe a místům, kde mohu čekat doplnění zásob, úsměv a vlídné lidské slovo a povzbuzení. Co mi vyšlo? Horší je první polovina trasy, bude sakra dost běhavý. Kde si odpočinu? Občerstvovací stanice jsou rozmístěny v příznivých intervalech. 

Kde si odpočinu? 

Kde si odpočinu? Možná se tomu smějete, ale hledám taková místa na trase. Rovinky a seběhy to nejsou, tam je škoda neběžet, nedržet vyšší tempo. Paradoxně si nejvíce odpočinu v kopcích, které nejsou, v mé výkonnosti běhatelné. Zde si přejdu do chůze, na ultra je to normální, a jen si koriguji tempo, v jakém jdu na vrchol. Je zde možné trochu zpomalit, chvilku to nerubat naplno na krev, zhluboka se pár krát nadechnou, loknout si v klidu vody, otřít pot, tomu já říkám odpočinout si. A pak se do toho znovu z ostra pustit.  

Dalším místem k odpočinku jsou občerstvovací stanice, tam se ale člověk neposouvá v před, stojí a jen něco polyká. Říkám tomu mrtvý čas, a co je horší, na občerstvovačce často zakecám.  

Před závodem 

Jen rychle k ránu, protože bylo rychlé. Vstávám pár minut po páté, pár minut po šesté jedu. Na silnicích klid, jen kapky na okně, místy i vody víc, jak když na okno chrstnete plný kýbl, dávají tušit, že dnes to bude takové dost navlhlé. 

Po cestě, kupodivu nezabloudím a před osmou jsem v Mikulově, v tom správném v Krušných horách, ne v tom na jihu Moravy, i když co si pamatuji, tam také nikdy nebylo špatně. 

Neprší, ale mlha je tak hustá, že by se dala krájet, jak ve známém večerníčku o Rákosníčkovi. Parkoviště se postupně zaplňuje, do startu zbývá hodina, jdu se zaregistrovat. Potkávám a seznamuji se s Vejdulkou a Davidem a dalšími lidmi, kteří se o závod starají. Pravděpodobně se drží hesla: S úsměvem jde všechno lépe. Protože se pořád usmívají, a i když mají za sebou perný den a noc, kdy značili trasy (běží se 16 a 52 km), chystali zázemí a pekli zákusky na občerstvení, tak vypadají hodně pohodově. Nálada je skvělá. I přes tu mlhu, se úsměvy objevují na většině tváří. Tohle bude krásný den. 

Potkávám také kluky z běžecké “bubliny” na twitteru. Michal @mefotocz, zkušený ultraběžec, který si umí vychutnat závody nejen u nás, ale také má pár alpských skalpů (na toto setkání jsem se moc těšil a doufám, že nebylo jediné a že se s Michalem ještě někde potkáme, třeba na nějakém klidnější výběhu a bude více možností si popovídat o běhání, o horách, o …). Potkal jsem také dva, řekněme nováčky v ultra, Oldu (@manertoldrich) a Pavla (@PopluhCZ), kteří si vybrali Mutr jako svůj první závod na distanci delší než maraton. A musím říc, že přijeli velmi dobře připraveni a závod zaběhli skvěle. Určitě se ještě někde na stezce potkáme, bude mi potěšením. 

Na trase 

Společenské záležitosti a radosti zakončil startér. Deset. Devět. Osm…..Tři. Dva. Jedna, start a jde se na to. Závod, jak jinak začíná do kopce. Tuto taktiku, jak závodníky navnadit a zahřát hned na začátku, kopíruje dost závodů. A mezi běžci je hodně oblíbená. 

Kopec nahoru, dolu, nahoru a první občerstvovačka, zatím jen doplňuji vodu, ale všímám si, ten koláč si dám po cestě nazpátek. Zase prudce dolů, nahoru a dolů a prudce nahoru. Tady jsem již na dvacátém kilometru a nohy se po rychlém úvodu začínají ozývat, prý něco jako “tvl, zpomal, blázne, zpomal” či tak nějak. Na půlmaratonu, po dvou největších kopcích, jsem měl čas někde okolo 2:20. 

Další občerstvení (Dlouhá Louka) a následuje kolečko k Flájím, v mlze zahlédnu vodní hladinu této známé vodní nádrže a zpět na občerstvení, i přes pokročilý stav v závodě, to byl vcelku rychlý úsek. Jak jsem psal na začátku, je to hodně běhatelné. Teď se již na občerstvovačce trochu zdržím. Lenka, se kterou jsem skoro dvacet kilometrů běžel na dohled, mi uniká, a já si v klidu vychutnávám kousek bábovky. Tyhle ty pochutiny zdržují od výkonu, že? Byla výborná. Lenka i ta bábovka, Lenka mi v cíli nadělila patnáct minut. Skvělý výkon (druhá žena v cíli), a přitom mi přišlo, že běží hodně napohodu. 

Jedu dál, posledních dvacet kilometrů je opravdu hodně běhavých, ale některé táhlejší kopce, i když výškové metry tolik nenaskakují, si postupně vybírají svou daň.  

Naštěstí hlava funguje a je tu další občerstvovačka a jen necelých devět kiláků do cíle.  

Na maratonu jsem byl někde okolo 4:32. Sakra, to jsem těch posledních deset kilometrů docela proflákal. A to už tam nebyly skoro kopce. Ale za to může ta perníková buchta na té poslední občerstvovačce. No, vlastně to byly dva kousky, ale určitě víc jak tři, to nebyly. 

Zatáčka na levou ruku, pak napravo, a ještě jednou napravo, tři dlouhé “lesní dálnice”, ještě že byla mlha a nebylo vidět do dálky, chvilkami mi to přimělo panelovky v Jizerkách.  

Závěrečný seběh je vždy za odměnu, ne? Alespoň se to říká, ale v sobotu to trochu kazily nohy, moc se jim to nechtělo pustit a i hlava, ta se také držela zpátky. Protože, díky dešti a mlze, se některé části závěrečné stezky z kopce do cílového prostoru, staly blátivým kluzištěm, až tobogánem.  

“ … a do cíle přibíhá další závodník na padesátce, je to číslo 519, Michal Kudrnááá.” Většina pořadatelů, kteří zrovna něco neřeší, plus pár závodníků v cíli, vítalo přibíhají potleskem. Skvělý, pro běžce, je to nejvíc, alespoň já to tak cítím. Ta radost z každého doběhu byla hodně nabíjející. Ostatně, pozitivní přístup, úcta ke každému z běžců, snaha, 100% nasazení se vinula jak spojovací lano celým závodem, lano, které drží, které nepustí. 

V cíli jsem po 52,37 km za 5:38:26, 11. místo, cíl pod šest splněn.

I když chvilku, malou chvilku jsem na trati závodu pošilhával i po 5:30. Ale to budu muset ještě potrénovat. S odstupem to hodnotím jako skvělý čas, těch 5:30 cítím jako možný aktuální limit na podobné trati. Pro zlepšení by musel být trénink více strukturovaný a musel by obsahovat více práce do rychlosti a tempa.  

Na občerstvení jsem strávil podle app.Strava 14 minut, jak říkám, někdy se zakecám, musel si odpočinout, mrtvý čas, zde je prostě prostor, a to docela velký, ke zlepšení. 

pět hodin vymýšlíš cílové gesto a pak …

Regenerace 

Regeneraci po závodě jsem věnoval celou neděli. Vlastně i pondělí, ale to už trochu nechtěně. 

V neděli jsem se po probuzení rozválcoval na regeneračním válci, byla masáž a odpoledne jsem byl plavat. Voda už „píše“ a ledové jehličky, které se zabodávají do namožených svalů působily velmi blahodárně. Vše spojené s procházkou. Paráda. 

p

Při regeneraci po delším běhu není vhodné jen ležet, je třeba „protočit nohy“. Plavání je skvělé a nemusí to hned být spojeno z otužování. Dobré je kolo, krátká vyjížďka v poklidném tempu, nebo chvilka na rotopedu. Případně procházka. 

Velkou pozornost je nutné věnovat také výživě po dlouhém několika hodinovém závodě. Tělo v něm vyčkáte jak citron, je třeba ho doplnit a odměnit. Počítejte s tím, že vyčerpané tělo reaguje trochu jinak než v běžném režimu. 

A to jsem já nyní dost podcenil. Jídlo si normálně hlídám, ale když na to přijde, zejména pak, když jsem vyhladovělý po celodenním sportu, jím jak popelnice a doslova sežeru a smíchám vše, co mi přijde pod ruku. Skoro žádná kombinace mi nikdy nevadila. Až do nedělního večera. Už ani nevím, co vše jsem během neděle do sebe dostal. Opravdu to nechcete vědět, věřte mi. Ale v noci z neděle na pondělí se to tělu přestalo líbit, a žaludek, střeva, játra a další vnitřnosti řekli dost. Nebudu chodit do podrobností, v pracovním procesu jsem se v pondělí zuby nehty držel tři hodiny, pak už to nešlo. A místo abych strávil krásné podzimní odpoledne někde venku, jsem ho proležel v posteli, na dohled dveří oné místnosti. Naštěstí to byla od těla jen taková jednodenní výstraha. V úterý to nebylo stoprocentní, ale už jsem, sice bez pořádného jídla, mohl fungovat. 

Hele, neříkám to jen tak do větru, mějte se rádi, mějte rádi své tělo, jen díky němu můžete prožívat, to, co vás baví a co vás naplňuje. 

Organizace 

Byl to první závod, která parta lidí z Mikulova a okolí, organizovala, ale podle toho, co předvedli, by se od nich mohli učit i některé dlouho zavedené závody. Běžec na prvním místě, úsměv vždy a všude, značení parádní (až skoro přeznačeno) a občerstvovačky…, to musí dojídat ještě teď, co toho bylo. Sami sobě nasadili laťku hodně vysoko.

Ahoj do Mikulova. Díky všem za krásný závod

Mohlo by se hodit – moje tipy na vybavení

Doporučuji, osobně vyzkoušeno: www.trailpoint.cz

Trailpoint, běžecká speciálka: boty, oblečení, doplňky. Využijte slevový kupón ⇒S kódem „KUDRNA5“ máte slevu 5% a to platí i na věci v akci nebo ve slevách.

Sledujte mě:

Kdo to tady vše píše:

Michal Kudrna, běhám po stezkách, nejčastěji v Českém ráji a v Krkonoších. Píšu, občas něco vyfotím nebo sestříhám.  Osobní motto: Více poznat, více zažít.

Něco pro inspiraci & motivaci:

app. Strava | Moje vybavení | Moje závody | Moje knihy | Měsíční Zúčtování |

Díky, že to zde čtete.

Přečtěte si také

Zúčtování: duben 2024

Zúčtování: duben 2024

Jak byl březen náročný, tak duben si dělal ambice, a to hned od začátku měsíce, že březen ve všem předstihne. Neskutečný blázinec, hlavně v pracovním životě. Neodběhal jsem vše,...

Zúčtování: březen 2024

Zúčtování: březen 2024

Takhle zaneprázdněn jsem snad ještě nikdy nebyl . Přes všechnu tu práci nemám skoro čas na své koníčky, na svůj blog. Je devátého a já teprve teď píšu Zúčtování. S tím mne napadá...