Sluneční peklo na Zlaté stezce

Mělo to být velké a bylo, sice trochu z jiným výsledkem než byl plánován. To ale nakonec, při pohledu zpět, nevadilo. Prožil jsem další  skvělé běžecké dobrodružství v Českém ráji.

Chtěl jsem proběhnout Zlatou stezku Českého ráje.

Vše jsem naplánoval, v mapě zakreslil, ale asi jsem vybral špatný den. Tedy, den byl jak malovaný, ale tak nějak moc. Pojďme si spolu, sobotní běh Českým rájem po Zlaté stezce, znovu připomenout.

Jak jsem ho prožil? Jak jsem dopadl? jsem rád, že vás mé dobrodružství na stezce zajímá a někoho možná i inspiruje.

Plánování

První srpnová sobota se již delší dobu jevila v kalendáři jako volná. Jen jsem se potřeboval rozhodnout zda Krkonoše a Krkonošská 50 nebo Český ráj a Zlatá stezka. Léto, ještě je stále dlouhý den, předpověď hlásí období bez deště, vyhrál Český ráj a ultra.

Průběžně dokupuji zásoby tyčinek a sepisuji si, na co nesmím zapomenout. Plán je běžet téměř celý den, takže nic se nesmí podcenit.

S přibližujícím se termínem se také zpřesňuje předpověď počasí. Déšť nehrozí, mohu běžet na lehko. Ale teploty se na sobotu v předpovědích stále zvedají a zvedají. Mám běžet přes noc a vyhnout se vedru, ale všude bude zavřeno nebo startovat k ránu a užít si výhledy a turistický ruch v Českém ráji?

Nakonec zvítězila druhá varianta, čas startu určen na 5 hodin ráno místního času.

Vystartovat v půlnoci, částečně se vyhnout vedru, ale ochudit se o výhledy nebo vyběhnout brzy ráno a užít si to naplno?🤔#zlatastezka

— Michal Kudrna (@michal_kudrna) July 31, 2020

Proč Zlatá stezka?

Zlatou stezku jsem proběhl, etapově, v loni v létě s dcerou. Od té doby mám v sobě plán a cíl, proběhnout celou Zlatou stezku najednou, na jeden zátah za jeden den.

1. Zlatá stezka je součástí výzvy, kterou jsem vymyslel, byla by ostuda, kdybych se alespoň nepokusil …
2. Většinu její trasy znám, jak své boty. Je dobře značená, nemusíte se starat o orientaci. Vím, kde se dá něco nakoupit k pití a jídlu, kde doplnit zásoby.
3. Logisticky relativně jednoduchá záležitost

↑ trasa celé Zlaté stezky Českého ráje. Odkaz na Mapy.cz zde >>

← hlavně na nic nezapomenout

Jak vše probíhalo

Ráno bylo vše podle plánu. Po probuzení jsem narovnal připravené věci do batohu, dal si snídani a vyrážíme do Jičína. Z Boleslavi je to slabá půlhodina autem, žena, má zlatá, mne odvezla, nemusel jsem řešit autobus nebo vlak.

Start je u rozcestníku na Valdštejnově náměstí v Jičíně. Trhovci se začínali zrovna připravovat stánky na sobotní trh a já se pár minut po páté vydal na cestu a proběhl pod Valdickou bránou a dál po červené, vstříc blížícímu se svítání, velmi teplému dni a dobrodružství na stezce.

První jedenáct kilometrů uteklo jako voda a já stojím před Tichánkovou rozhlednou na vrchu Tábor. Slunce se již vyhouplo nad obzor, ranní světlo nabízí nádherně zbarvené výhledy po Českém ráji v okolí Jičína.

Tichánkova rozhledna a penzion, vrch Tábor

Tábor ( 678 m ) je první velký kopec na trase. Pak se seběhne dolů, chvilku lehká vlnovka v profilu trasy a již se stoupá na Kozákov ( 744 m ), největší kopec v Českém ráji a nejvyšší bod na tras Zlaté stezky. U Riegrovi chaty jsem před devátou, za mnou 26 km a zatím vše v pořádku.

V chatě i v sousedním stánku je ještě zavřeno. Nevadí, zásob mám dost. Po svačině na Táboře, si dávám druhé jídlo. Na Táboře to byla tyčinka z Decathlonu a makový šáteček, nyní datlová tyčinka z Penca.

Kozákov, Riegrova chata

Pokračuji dál a začínám se těšit na kávu, kterou jsem si naplánoval na Malé Skále v krámečku Natura ( tam se určitě zastavte ), ale nejdříve musím přeběhnout Hemštejnský hřeben, seběhnout do Koberov, vyběhnout do Besedic a prudce dolů do Malé Skály, kde si doplním vodu u pramenu ( kousek od mostu přes Jizeru ).

Ke kávě si dám i kolu, tedy vlastně ne, mají jen Pepsi a malý koláček. Na colu jsem zvyklý, ale Pepsi je přeci jen jiná. Nedělám chybu? Káva je výborná, koláček také.

Trochu jsem se rozseděl a tak rychle šplhám k Pantheonu, kde pozdravím dceru, která zde je na brigádě a pokračuji dál po kamenech k Frýdštejnu.

Je po desáté, za Frýdštejnem začíná peklo. Zatím jsem běžel docela schovaný pod stromy, mimo slunce, za Frýdštejnem je cca dvou kilometrový úsek po silnici, na slunci, které už začíná dost pražit. Pot ze mne leje, stále cucám vodu z soft láhve.

Zničeho nic začínám pociťovat velmi mírnou nevolnost. Na Dolánkách si dám kolu a bude to dobrý, utěšuji se. V lese u Drábovny ale musí často přejít do chůze, i když zde terén je spíše běhavější, lesem se vine krásná trailová stezka. Na konci seběhu u Borku musím na pár minut zastavit. Mám si odskočit do lesa? Sakra, co se to děje? Nakonec se rozběhnu dál a celkem to zase jde. Najednou je to jak na houpačce.

Seběh do Dolánek. Dám si točené nealkopivu, využiji místní sociálky a osvěžen vyrážím dál. Cestou upíjím z láhve colu. Podběhnu pod Hrubým Rohozcem a dál do Turnova. Opět poměrně dlouhý úsek na slunci. Přes město ke stoupání na Hlavatici. Zde nechávám poslední zbytky sil. Překvapivě to do kopce jde, ale nahoře na rovině se nemohu rozběhnout. Vždy, když se dám do běhu, je mi zle od žaludku.

Přemýšlím, co s tím. Další možnost občerstvení je za necelé dva kilometry u Valdštejna. Už mi nechutná ani voda ze softlahve. Když tak přemýšlím, zjišťuji, že jsem jedl naposledy na Malé Skále.

Hlava začíná pracovat, bohužel nebezpečně pro zdar výletu:

– Mám si něco dát?

– Ale je přeci blbě.

– Padesát kilometrů, sedmdesát do cíle, po jedné hodině. Sakra.

– Už se mi to stalo jednou, že mi bylo zle při dlouhém běhu, na Krakonošově 100, tak jsem se dal do pořádku a šel dál. Mám i tady zastavit? Kdy ale přijdu do Boleslavi?

– Mám zavolat, ať mne vyzvednou? Teď je dobrá dostupnost. U Hrubý Skály nebo Kosti to bude horší, tak je samá rozbitá okrska, tady je to kousek z Turnova?

Dokodrcal jsem se k Valdštejnu a dal si kolu. A zavolal ženě, aby mne vyzvedla, dole pod kopcem, v Pelešanech. Pro dnešek konečná.

Něco mezi němcema a rusama

Když nad tím vším teď zpětně přemýšlím, asi rozhodla psychika, protože nohy celkem šly. Ale v hlavě se spojilo, že je velké vedro  a byla jedna hodina po poledni, tedy ještě by se to zhoršovalo, bylo mi zle od žaludku a neměl chuť na jídlo, tudíž jsem nic nedoplňoval, voda mi nechutnala, cítil jsem přepitý. Čekalo mne ještě 70 km a došel bych domů bůh ví kdy. Mohl bych jen jít, ale to znamenalo velké narušení časového plánu… .

Doma jsem vše vyhodnotil: udělal jsem dobré rozhodnutí, to pro tentokrát ukončit a vzdát. Pokračováním a možná i dokončením bych tělo vycucal úplně do dna. To by znamenalo dlouhou regeneraci, takto jsem druhý den, kdy se uklidnil žaludek a já se pořádně vyspal a najedl, mohl normálně v pohodě fungovat.

Vybrat sporttester

Polar | Suunto

Garmin

Co mi to vše přineslo?

Přestože to zpětně tak zle nevidím, je jasné že jsem odešel ze stezky s pocitem porážky. Vzdal jsem to. Byly to pro mne velké emoce.

Když použiji klišé, řekl bych: Chybami se člověk učí, musím se z toho poučit.

Trochu mi přidali na náladě svatebčané, kteří v šatech a oblecích šli nahoru po stezce z parkoviště z Pelešan k hradu Valdštejnu, kde měli obřad. Působili tam dost nepatřičně, ale vyzařovala z nich radost a elegance.

Výkon

Vím, že co se týče sportovního výkonu, tak jsem relativně spokojen. Jen potřebuji ještě zvýšit měsíční kilometráž, a asi konečně začít trénovat trochu systematičtěji, plus zapojit i další sporty ( cvičení a plavání, možná kolo ). K tomu by mi měli pomoci i nové Polar Grit X ( velká spokojenost s nimi ) a jejich tréninkové a regenerační funkce. Zatím jen tak bezcílně pobíhám, cítím, že vytrvalost se zlepšuje, ale stačí to? Stačí mi to ?

Jídlo a pití

Na čem ale musím určitě zapracovat, je jídlo při delším běhání. Musím se naučit jíst. Batoh si nabalím jídlem. Většinou si ale dám jen tyčinku a jen piju. A plný batoh s jídlem, mívám sebou normální jídlo, třeba toust a pak pár různých tyčinek, přinesu zpět domů. Prostě se nezastavím, pokračuji dál a nezastavím se. Nebo si dám nějakou sladkost ( koláč, štrůdl ) někde po cestě a to není asi úplně ideální.

Musím tomu dát nějakou pravidelnost, že si každou hodinu něco sním, aby si na to tělo zvyklo, že se při zátěži se musí doplnit a musí to vstřebat. Prostě zkoušet, co pomáhá a je dobře stravitelné a co ne.

To samé platí pro pití. Nejdříve nepiju vůbec, protože do hodiny a půl jsem zvyklý běhat bez pití. Ale potom to sebe leju a tělo je najednou plné vody a dalších tekutin a není místo na jídlo.

Hlava

Nakonec je tu hlava. S tou bude ještě dost práce, ale i s tím se dá něco dělat. Zvyšovat si postupně sebevědomí menšími úspěchy. Naučit se lépe plánovat a plán následně při takto dlouhých bězích dodržovat. Zvykat hlavu a tělo na větší zátěž, větší tah na cíl. Zlepšit rozhodovací mechanismy, když vše nejde podle plánu, dokázat průběžně reagovat na tělo. Naučit se motivovat se po cestě a nedat šanci hlavě na chybné myšlenky.

A možná jsem to vše i trochu podcenil. Český ráj znám, mám to zde proběhaný od shora dolů a od jihu na sever, zprava doleva a obráceně. Vím, kde co je. Vím, kde je jaký kopec, kde špatná cesta. Proto jsem byl lehkovážný k tomu teplu, ale z toho se dá poučit a vyjít znovu na stezku silnější a odolnější.

Člověk nesmí mít z výzvy strach, ale respekt si každá výzva zaslouží.

Statistika na závěr

Proběhl a prošel jsem 52,25 km Zlaté stezky Českého ráje

Zvládl jsem tuto část Zlaté stezky: Valdštejnovo náměstí, Jičín – vrch Tábor – Skuhrov – Kozákov – Koberovy – Malá Skála – Frýdštejn – Dolánky – Turnov – Valdštejn

Podle Polaru jsem byl na cestě 8 hodina a 52 minut včetně všech pauz na jídlo a zastávek na vydýchání nebo focení. Za těch padesát dva kilometrů jsem nastoupal 1635 výškových metrů.

Vybavení

Vše fungovalo, žádné problémy s vybavením jsem neměl. Musím vyjádřit velkou spokojenost s letními novinkami ve své výbavě: botami Scarpa, hodinkami Polar Grit X a trailovými kraťasy Evadict z Decathlonu.

Při posledních delších běžeckých výletech do Krkonoš a Jizerek, jsem se naučil více používat hůlky. Už mi nepřekážejí v momentě, kdy mohu normálně běžet a jsou významnou oporou do kopců. Výborně se mi osvědčili i tentokrát na Zlaté stezce.

Boty: Scarpa Neutron 2

Hodinky: Polar Grit X 

Běžecký batoh: Decathlon, na vodu mám: soft lahve Dynafit

Oblečení: Decathlon

Hůlky: Fizan 

p.s. Tím to ale nekončí. Zlatá stezko, těš se! Já to nevzdám a znovu na tebe vyběhnu.